Kristův úkol v Božím plánu vykoupení člověka nebyl ohraničen jen na Jeho smrt na Golgotě, jako výkupné za lidské hříchy. Dnes Ježíš Kristus jako živý Spasitel vykonává funkci Velekněze. Apoštol Pavel vyjádřil svou radost z této skutečnosti následovně: „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.“ (Žid. 4:14).

K čemu slouží funkce velekněze? „Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti.“ (žid. 8:3).

Nemůže snad člověk sám předložit své dary? Ne, hříšník nemůže bezprostředně přistoupit k Bohu. Prorok Izajáš k tomu říká: „Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.“ (Iz. 59:2).

Každý hřích člověka může být odčiněn pokáním a člověk se může navrátit k Bohu, musí však k tomu dojít jedině přes vylití krve nevinného zástupce. Právě na to ukazuje oběť přinesená na Golgotě. Avšak samotné prolití krve nevystačí. Oběť musí být předložena ve svatyni. Sám hříšník to však nemůže učinit. Někdo to musí učinit za něj. „Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.“ (žid. 5:1).

Proroci předkládají lidu Boží slova. Kněz se obrací na Boha ve jménu člověka. Ježíš proto přišel na zem, aby lidem zjevil Boha. Potom se vrátil zpět do nebe. „Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou udělaly lidské ruce jen jako napodobeninu té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“ (Žid. 9:24).

Kněží, kteří vykonávali své úřady ve starověké svatyni Izraele, sloužili „podobenství a stínu nebeských věcí:“ (žid. 8:5). „Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské.“ (žid. 8:5). Když studujeme jejich činnost v symbolické službě, spatříme přítomnou a skutečnou službu našeho nejvyššího Kněze ve svatyni nebeské.

Čtvrtá kapitola kněžské knihy (Levitikus = 3. Moj.) nám velmi podrobně podává zprávu o celé řadě služeb, jaké vykonávali kněží ve starověké pozemské svatyni. Obraťme zvláštní zřetel na verše 13-20. V případě přestoupení celého shromáždění lidu, museli starší lidu přivést mladého býčka k oltáři na nádvoří. Když vkládali ruce na jeho hlavu, byly hříchy lidu symbolicky přeneseny na býčka. Býček musel býti proto zabit. Tím však ještě služba nebyla ukončena. Služby spojené s odstraněním hříchu teprve započaly. Podívejme se bedlivě na následující etapu: „Pak přinese pomazaný kněz trochu krve z býčka do stánku úmluvy. Kněz namočí v krvi prst a sedmkrát s ní stříkne před Hospodinem na oponu. Trochou krve potře též rohy oltáře, který je před Hospodinem ve stánku úmluvy. Všechnu ostatní krev pak vyleje ke spodku oltáře pro zápalné oběti, jenž je u vchodu do stánku setkávání.“ (3. Moj. 4:16-18).

Verš dvacátý pak podává další objasnění: „Kněz za ně vykoná smírčí obřady a bude jim odpuštěno.“ (3. Moj. 4:20). Prolití krve oběti a pokropení touto krví před vnitřní oponou a současně pomazání rohů zlatého oltáře zajišťovalo odpuštění. „Blaze těm, jímž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.“ (Řím. 4:7-8).

Trest za hřích je smrt. Odpuštění hříchu vyžaduje prolití krve. „Neboť život každého tvora je v jeho krvi.“ (3. Moj. 17:14). Prolitá krev Kristova reprezentuje oběť Jeho dokonalého života obětovaného za nás. V Jeho krvi máme odpuštění našich hříchů. Proto náš nebeský Otec nevidí „nečisté roucho“ naší vlastní spravedlnosti, ale místo něj vidí svatý a čistý život Ježíšův.

Kdysi Wesley napsal slova následující písně:

Povstaň má duše
a odhoď od sebe hrůzu provinění tvého.
Svědomí tvé obmyla krev
Beránka nevinného.
Před Jeho trůnem stojím přesvědčen,
že zapsán jsem do knihy života.
Mně věčný život darován je v Něm.
To pro mne učinila Golgota.
On na nebesích ve svatyni žije,
a za nás svého Otce vroucně prosí,
a v krvi drahé naše hříchy myje,
On tebe i mne ve svém srdci nosí.
Nuž uchopme tedy Jeho krve štít,
bychom mohli jednou v nebi věčně žít.

(Přeložil a rýmy upravil L. V.)

Tato služba nám neosvětluje jen to, že náš hřích je nám odpuštěn a přikryt prolitou krví oběti, ukazuje nám rovněž přenesení hříchu z hříšníka naším zástupcem dovnitř svatyně. Je to neobyčejně důležitý proces v celém tomto studiu.

Následně vcházel kněz s krví oběti do svatyně a kropil s ní před oponou, a tím vnášel hřích do svatyně.

Ve své velké službě Ježíš jako náš Zástupce zemřel za naše hříchy,které vzal dobrovolně na sebe. „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj. Jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou. Jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ (Iz. 53:4-6). „On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány nás uzdravily.“ (1. Petr 2:24). Ježíš však není jen naším Beránkem, On je rovněž i Nejvyšším Knězem.

Na kříži Ježíš umřel za nás. Ve svatyni opět jako náš živý Spasitel oroduje za nás. „Ale když přišel Kristus, Velekněz, který nám přináší skutečné dobro, nesloužil ve stánku zhotoveném rukama, to je patřícím tomuto světu, nýbrž ve stánku větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev a tak nám získal věčné vykoupení.“ (žid. 9:11-12).

Na Golgotě vidíme Ježíše umírajícího, ubitého našimi hříchy. Následovně Jej vidíme zmrtvýchvstalého jedoucího do nebe jako našeho Nejvyššího Kněze.

Svou vlastní krví otevírá tam Boží svatyni, aby z nás sňal a přikryl naše nespravedlnosti. Takovýmto způsobem přenáší naše hříchy z nás do svatyně, ze země do nebe. „Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.“ (Ž. 103:12).

Kde se tedy nyní nalézají naše hříchy? Můžeme to vědět. Zůstávají buď s člověkem zde na zemi, nebo jsou skrze Ježíšovu krev přeneseny do nebeské svatyně.

Vina, strach, nepokoj a oblíbení hříchu přivedou člověka ke ztrátě zdraví. Miliony lidí jsou postiženy zhoubnými nádory, srdečními a mozkovými příhodami a psychickými nemocemi. Jestliže tíha tvých vin že bezprostředně drtí a zarmucuje, můžeš svůj hřích přenést do svatyně a vložit jej na Beránka Božího. Můžeš jej vyznat a předat svému Spasiteli. Dovol Mu, aby převzal důsledek tvého hříchu. Dovol Mu, aby Jeho smrt zastoupila tvou smrt.

Je pouze jeden způsob pro to, aby se hříchy mohly nalézt ve svatyni. Musí je tam zanést kněz – Ježíš. On nás však nikdy nezprostí našich hříchů, pokud Mu je sami dobrovolně neodevzdáme. Jestli kdykoliv bere naše hříchy a přikrývá je svou krví, pak jedině tehdy, jestliže se sami dobrovolně rozhodneme Mu je vyznat. Pouze v takovémto případě můžeme mít jistotu, že náš hřích skutečně byl přenesen do nebeské svatyně. „Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.“ (Ž. 32:1).

Následující nádherné poučení jež se týká přenášení hříchů je zaznamenáno ve 3. knize Mojžíšově 4:27-35. Zde Bůh hovoří o určitém ustanovení jež umožňovalo přivedení kozy neb ovce do svatyně v případě, Jestliže by někdo z obecného lidu učinil přestoupení. Když byl vyznaný hřích symbolicky přenesen na zvíře, bylo zvíře zabito a kněz ponořil svůj prst do jeho krve a pomazal s ní rohy oltáře zápalu. Zaslíbení odpuštění bylo naplněno v tomto případě již tehdy, když kněz kropil oltář krví oběti. „Pro hřích jehož se dopustil, vykoná za něho kněz smírčí obřady, a bude mu odpuštěno.“ (3. Moj. 4:35).

Jakým způsobem se hřích dostával do svatyně? Když kněz nekropil krví v místě svatém, byl povinován sníst kousek masa z oběti. (Viz. 3. Moj. 6:25-26). V této věci poučil Mojžíš kněze následovně: „Proč jste nejedli oběť za hřích na svatém místě? Vždyť je to velesvaté! Vám ji dal, abyste nesli nepravost pospolitosti a konali za ni před Hospodinem smírčí obřady. Tady však nebyla ani její krev vnesena dovnitř svatyně. Měli jste jíst oběť ve svatyni, jak jsem přikázal.“ (3. Moj. 10:17-18).

Podobně i Kristus nese naše hříchy na svém vlastním těle nejen na Golgotu, ale také do nebeské svatyně. „Tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých.“ (žid. 9:28). Ježíš, jako umírající Beránek Boží, zanesl naše hříchy na kříž. A ve svatyni je nosí jako živý kněz. Jak dlouho to bude trvat?