Dověděli jsme se, že svatyně nemůže být uzavřena, dokud hříchy Božích dítek nebudou vymazány, a to nenastane, dokud Bohu nedovolíme vepsat Jeho Zákon do našeho srdce i mysli. Jestliže Zákon napsaný v naší mysl je souladný se známostí Boží vůle, pak Zákon vepsaný na srdci může zobrazovat, že milujeme Jeho vůli. Tehdy se poslušnost stává naší radostí a ne těžkostí. Křesťané to vyjadřují slovy Davidova žalmu: „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ (ž. 40:9).

Dejme tomu, že se zeptám matky stále ukřičeného dítěte: „Proč ho nezabiješ?“

Dokázala by mi snad říci: „Nevíš snad, že státní zákony to zakazují? Kdybych děcko zabila, policie by mne zatkla a musela bych strávit zbytek svého života ve vězení. Jsem proto opatrná v jednání s tímto dítětem. Někdy se zamýšlím nad tím, zda se budu schopna stále kontrolovat, ale když pomyslím na vězení, nemám odvahy poddat se pocitům.“

Nebo nám snad odpoví takto: „Nevíš o tom, že Boží Desatero praví následovně: „Nezabiješ?“ Jestliže bych se toho dopustila, byla bych spálena v ohnivém jezeru, a to já nechci! Mnohdy se musím mnoho modlit, abych se kontrolovala, když však pomyslím na sálající plameny…“

Jestliže by tato matka odpovídala takovýmto hrozným způsobem, jsi přesvědčen o tom, že toto dítě by bylo při ní v bezpečí?

Existuje státní právní zákon, který zabraňuje vraždit? Určitě že ano. Zabraňuje to i Boží Právo? Přirozeně, že ano! A kde je toto právo, jež chrání dítě, zapsáno především? V SRDCI MATKY!

Nebylo by to úžasné, kdyby všechna přikázání byla zapsána v našich srdcích takovýmto způsobem? A je to možné? Jestliže ne, pak svatyně bude muset býti stále otevřená. Když však dovolíme našemu Bohu aby napsal svůj zákon do našeho srdce i mysli takovým způsobem, že nejen že budeme znát Jeho vůli, ale její plnění bude pro nás velkou radostí a budeme ji milovat, náš Velekněz Ježíš bude moci konečně pokropit slitovnici svou krví a ukončit služby v nebeské velesvatyni.

Nyní vidíš, že rodičům milujícím své děti nečiní rozhodně jejich výchova žádné těžkosti. Jestliže muži milují své manželky, nemají žádné těžkosti ve zdrženlivosti před dopuštěním se cizoložství, tak ve skutečném jako i v mysli. I dětem, které milují své rodiče, zachovávání poslušnosti vůči nim jim nebude ničím těžkým. Písmo svaté praví: „Láska neudělá bližnímu nic zlého. Láska je tedy naplněním zákona.“ (Řím. 13:10). Jak je ovšem naivní myšlenka, že někdo by z toho mohl vyvozovat, že jestliže dostatečně milujeme, pak nemusíme býti poslušní zákona. Ježíš podtrhuje: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání.“ (Jan 14:15).

„Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Mat. 11:30). Musí se snad matka ovládat, aby nezabila své dítě? Ne, samozřejmě že ne! Vždyť je to právě její láska k dítěti, jež vládne jejímu srdci. A je to rovněž láska, kterou potřebujeme i my, abychom plnili radostně vše, co Bůh vyjádřil v každém ze svých přikázání. Známost a zalíbení v plnění Jeho vůle projeví se tehdy, když Bůh vepíše svůj zákon v naší mysl i srdce.

Jak je smutné, když někteří lidé by raději použili xerografu, za jehož pomocí by mohli zhotovovat kopie svého myšlení i citů, aby je měli připraveny během pěti minut jako odpovědi, které by je ospravedlňovaly. Pán Ježíš jim však nabízí jiný způsob.

Je pravdou, že Ježíš nám odpustí naše hříchy, když je vyznáme, avšak „posvěcení není dílem okamžiku, hodiny či dne, nýbrž je dílem celého života.“ (DA 413). To znamená, že budeš-li čekat dostatečně dlouho, pak to smrt nebo proměnění vše zařídí? Samotné plynutí času neposvěcuje. Samotné plynutí času nevepíše Boží zákon do myšlení a srdcí. Odebereme-li se však do velesvatyně, Ježíš nám nejen promine naše minulé hříchy, ale vepíše rovněž svůj zákon v naši duši takovým způsobem, že si zamilujeme spravedlnost a znenávidíme nepravost. Jestliže uvěříme, že On to může učinit, pak Mu dáme každý den patřičný čas k tomu, aby mohl dokončit své požehnané dílo v našich srdcích.

A nyní přicházíme k nejdůležitějšímu a vrcholně zajímavému bodu. Nejdříve se však zeptám: „Znal jsi někoho, kdo v určité době svého života měl rád vepřové maso, avšak později cítil odpor na pouhý zápach šunky či slaniny? Může to být i tvou vlastní zkušeností? Proč jsi zrezignoval z pojídání vepřového masa, jestliže jsi je měl v oblibě a chutnalo ti?

Možná, že odpovíš: „Četl jsem texty v Písmu svatém, jež se týkaly pojídání vepřového masa: „Vepře, který sice má rozdělená kopyta tak, že jsou úplně rozpolcená, ale nepřežvykuje, bude pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst.“ (3. Moj. 11:7-8). Proto jsem jej přestal jíst.“ Chápu a rozumím, že jsi zrezignoval z něčeho, co jsi měl velmi rád, protože tak hovoří Bible?

Ano, tak tomu skutečně bylo!

Co však bylo nejdříve? Přestalo ti snad vepřové chutnat nebo ses ho nejdřív vzdal?

Vzdal jsem se ho proto, jelikož Bůh tak řekl! Potom postupně z uplýváním času jsem zjišťoval, že mi přešla chuť na to, co jsme měl kdysi rád.

Zde stojíme před důležitou zásadou vzájemné závislosti. Jestliže chceme, aby Bůh vepsal svůj zákon v naši mysl i srdce, pak nemůžeme odkládat naši poslušnost, po určité době se nám to bude pak zdát docela snadné. Kdykoliv odhalíme něco zlého v našem životě, co by Bůh chtěl odstranit, jsme povinni okamžitě tak učinit.

Snad si pomyslíš: Nemluvil jsi snad, že Ježíšovo břímě je lehké? Ano, avšak změna našich srdcí tak, aby se radovala jedině z dobrých věcí a pohrdala a odvracela se od každé nepravosti, je procesem, který probíhá postupně. Bůh jej může zahájit ihned, bude však probíhat během celého života.

Chceš vědět, co urychlí tento proces? Budeme-li patřit na Ježíše, bude se měnit i celý náš život. Zahledíme-li se v dokonalý Boží zákon, poznáme, čím je hřích. Pohlédneme-li na Golgotu, uvidíme, jak velkou cenu zaplatil Ježíš za naše vykoupení. A budeme-li naším duchovním zrakem sledovat činnost našeho Velekněze v nebeské velesvatyni, stále více se budeme poddávat Jeho tužbě po zdokonalení svého lidu.