„Na všech svých cestách jej poznávej, a on bude řídit tvé stezky.“ (Př 3,6; KJB)

Na všech svých cestách musíme poznávat Boha a On bude řídit naše stezky. Měli bychom s pokornými srdci zkoumat Jeho Slovo, prosit Jej o radu a poddat svou vůli Jeho vůli. Bez Boha nemůžeme učinit nic.

Máme ten nejvyšší důvod vážit si pravého Sabatu - Soboty, a postavit se na její obranu, neboť je znamením, které odlišuje Boží lid od světa. To přikázání, které svět ruší, je tím, kterému, právě proto, že je znamením rozlišení, bude lid Boží vzdávat tím větší poctu. Právě tehdy, když nevěřící opovrhují slovem Božím, jsou povoláváni věrní Kálefové. Právě tehdy budou odhodlaně stát na místech, která jim byla určena, aniž by se předváděli nebo couvali před pohaněním. Nevěřící zvědové byli připraveni usmrtit Kálefa. Ten viděl kameny v rukou těch, kdož přinesli lživou zprávu, ale to jej nezastrašilo. Měl poselství a měl ho nést. Týž duch se projeví dnes u těch, kdo jsou Bohu věrni.

Žalmista říká: „Zrušili zákon tvůj. Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.“ (Žalm 119,126.127) Když lidé přilnou těsněji k Ježíši, když Kristus skrze víru přebývá v jejich srdcích, jejich láska k Božím přikázáním sílí úměrně k pohrdání, které svět vrhá na Jeho svaté předpisy. Právě to je doba, kdy musí být pravý sabat - Sobota - představen lidem perem i slovem. Jak se přehlíží a pohrdá čtvrtým přikázáním i lidem, který je zachovává, pociťují věrní, že není čas skrývat svou víru, ale rozvinutím korouhve, na níž je napsáno poselství třetího anděla, přikázání Boží a víra Ježíšova, vyvýšit Zákon toho, jehož jméno je Jehovah.

Nechť ti, kdo znají pravdu, která je v Ježíši, nesouhlasí, byť svým mlčením, s dílem tajemství nepravosti. Nechť nikdy nepřestanou bít na poplach. … Pravda nesmí být zakryta, nesmí být zapřena či zastřena, ale je nutno se k ní plně přiznat a odvážně ji hlásat. (2SM 369,370)