„I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest.“ (Žalm 50,6)

Mraky ustupují a je vidět nebe plné hvězd, nevypravitelně slavné v porovnání s černou a zlověstnou oblohou po obou stranách. Z pootevřených bran proudí sláva nebeského města. (GC 639)

V chrámě bude vidět truhlu smlouvy, do níž byly uloženy dvě kamenné desky, na nichž je napsán Boží Zákon. Tyto kamenné desky budou vyneseny ze svého úkrytu a bude na nich vidět prstem Božím vyryté Desatero přikázání. Tyto kamenné desky, které nyní leží v truhle smlouvy, budou přesvědčivým důkazem o pravdě a závazných požadavcích Božího Zákona. (7BC 972)

Svatokrádežné mysli a srdce se domnívaly, že mají dost moci, aby proměnily časy a zákony Toho, jehož jméno je Jehovah. Avšak v bezpečí nebeských archívů, v truhle Boží, jsou původní přikázání, napsána na dvou kamenných deskách. Žádný pozemský potentát nemá moc vytáhnout ony desky z jejich posvátného úkrytu pod slitovnicí. (7BC 972)

Proti obloze se zjevuje ruka, držící dvě kamenné desky složené k sobě. Prorok praví: „I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest.“ (Žalm 50,6) Onen svatý Zákon, Boží spravedlnost, který byl uprostřed hřímání a plamenů vyhlášen z hory Sinai za průvodce života, je nyní zjeven lidem jako pravidlo soudu. Ruka otevírá desky a jsou vidět příkazy Desatera, napsané jakoby ohnivým perem. Slova jsou tak jasná, že je všichni mohou číst. Paměť se probouzí, temnota pověry a kacířství je ze všech myslí vypuzena, a Božích deset slov, krátkých, souhrnných a směrodatných, je předloženo před obličej všech obyvatel země.

Je nemožné vylíčit hrůzu a zoufalství těch, kteří pošlapávali Boží svaté požadavky. …

Nepřátelům Božího Zákona, od kazatelů až do posledního z nich, se dostává nového pojetí pravdy a povinnosti. Příliš pozdě poznávají, že Sobota čtvrtého přikázání je pečetí živého Boha. (GC 639,640)