„Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.“ (2Kor 7,1)

Pán kárá a napravuje lid, který vyznává, že zachovává Jeho Zákon. Poukazuje na jeho hříchy a odhaluje jeho nepravost, protože chce od nich oddělit každý hřích a bezbožnost, aby mohli konat posvěcení v bázni Boží a být připraveni zemřít v Pánu nebo být přeneseni do nebe. …

Bůh nepřijme nic než čistotu a svatost; jediná skvrna, jediná vráska, jediná povahová vada je navždy vyloučí z nebe, se vší jeho slávou a poklady. (2T 453).

Většina vyznávajících křesťanů nemá ani tušení o duchovní síle, kterou by mohli získat, kdyby tak usilovně, horlivě a vytrvale setrvávali v získávání poznání božských věcí, jak usilují o dosažení marných, pomíjitelných věcí tohoto života. Většina těch, kdož vyznávají, že jsou křesťany, se spokojí s tím, že jsou duchovními trpaslíky. Nemají žádný sklon učinit svým nejpřednějším záměrem hledání království Božího a jeho spravedlnosti; proto je jim zbožnost skrytým tajemstvím, které nemohou pochopit. Neznají Krista z vlastní zkušenosti. (2T 266).

Bylo učiněno dostatek opatření pro ty, kteří se upřímně, opravdově a uváženě pouští do díla důkladného posvěcení v bázni Boží. Síla, milost a sláva, která je nabízena skrze Krista, je přinášena dědicům spasení služebnými anděly. Nikdo není tak špatný, tak porušený a tak mizerný, aby nemohl najít v Ježíši, který za něj zemřel, sílu, čistotu a spravedlnost, jestliže se vzdá svých hříchů, přestane páchat nepravosti a jestliže se celým srdcem obrátí k živému Bohu. On čeká, aby takovým mohl svléci jejich hříchem poskvrněná roucha a obléci je v bílé, zářivé roucho spravedlnosti. Prosí je, aby žili a ne aby umírali. V něm mohou dosáhnout vrcholu. Jejich ratolesti neuvadnou a nebudou bez ovoce. Zůstanou-li v Něm, mohou z Něj brát mízu i výživu, být proniknuti Jeho Duchem, mohou chodit tak, jak On chodil, vítězit jako On vítězil a být povýšeni k Jeho vlastní pravici. (2T 453,454).