„Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“ (1Jan 1,3; Ns)

Nic není potřebnějšího v našem díle než praktické výsledky obecenství s Bohem. Měli bychom svým každodenním životem ukazovat, že máme pokoj a odpočinutí ve Spasiteli. Jeho pokoj v srdci bude vyzařovat z tváře. … Obecenství s Bohem zušlechtí povahu i život. Lidé na nás poznají, jako poznali na prvních učednících, že býváme s Ježíšem. To dodá dělníkovi moc, kterou mu nemůže dát nic jiného. Nesmí si dovolit, aby byl o tuto moc připraven. Musíme žít dvojnásobným životem - životem myšlenky a činu, životem tiché modlitby a svědomité práce. (MH 512).

Všichni, kteří jsou ve škole Boží, potřebují tiché hodiny ke společenství se svým vlastním srdcem, s přírodou a s Bohem. … Každý osobně musíme slyšet Boha, jak promlouvá k srdci. Když jsou všechny jiné hlasy utišeny a my před Ním v tichosti čekáme, pak mlčení duše způsobí zřetelnějším hlas Boží. On nás vybízí: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“ (Žalm 46,10) Toto je skutečná příprava na jakoukoli práci pro Boha. Kdo je takto občerstvován, bude obklopen ovzduším světla a pokoje uprostřed spěchajícího davu a napětí intenzívního života. Obdrží nový příděl tělesné i duševní síly. Jeho život bude vyzařovat vůni a zjevovat božskou moc, která si získá lidská srdce. (MH 58).

Mnozí, a to dokonce v době svých pobožností, nepřijímají požehnání skutečného obecenství s Bohem. Příliš mnoho spěchají. Kvapnými kroky pronikají okruhem Kristovy milostivé přítomnosti, možná se na chvíli zastavují v těchto posvátných místech, nevyčkávají však na radu. Nemají čas zůstat s božským Učitelem. Se svými břemeny se vracejí ku své práci.

Takoví pracovníci nemohou nikdy dosáhnout nejvyššího úspěchu, dokud nepoznají tajemství síly. Musí si najít čas k přemýšlení, k modlitbě, k čekání na Boha, aby obnovil tělesnou, duševní a duchovní sílu. Je jim zapotřebí povznášejícího vlivu Jeho Ducha. Až přijmou tento vliv, budou oživeni novým životem. (Ed 260,261).