„Skrze sebe přisáhl jsem, …Že se přede mnou skloní každé koleno, a každý jazyk odpřisáhne, říkaje: Toliko v Hospodinu mám spravedlnost a sílu; až k němu lidé přijdou a všichni ti, kteříž se proti němu zlobí, budou zahanbeni.“ (Iz 45,23.24; KJB)

Uprostřed zástupu vykoupených jsou apoštolové Kristovi, srdnatý Pavel, horlivý Petr, milovaný a milující Jan, a jejich věrní bratři a s nimi obrovský zástup mučedníků. Naproti tomu vně za hradbami se vším ohavným a ohyzdným jsou ti, kteří je pronásledovali, věznili a zabíjeli. Je tam Nero, zrůda krutosti a neřesti, spatřující radost a blažený pocit těch, jež kdysi mučil a v jejichž nejkrajnějších mukách nacházel satanskou rozkoš. Je tam jeho matka, aby byla svědkem výsledku svého vlastního díla, aby viděla, jak špatné povahové rysy přenesené na jejího syna a vášně posilované a rozvíjené jejím vlivem a příkladem, přinesly ovoce v zločinech, které způsobily, že se svět třásl hrůzou. (GC 667,668)

(Je) tam … pyšný, ctižádostivý Napoleon, který když přitáhl, království se třásla. (EW 293)

Jsou tam papeženečtí kněží a preláti, kteří tvrdili, že jsou Kristovými velvyslanci, ačkoli užívali skřipců, žalářů a hranic, aby ovládali svědomí Jeho lidu. Jsou tam pyšní papežové, kteří se vyvyšovali nad Boha a opovážili se měnit Zákon Nejvyššího. Oni domnělí církevní otcové musí splatit Bohu účet, který by měli rádi prominutý. Příliš pozdě poznávají, že Vševědoucí je žárlivý na svůj Zákon a „nikoli neospravedlňuje vinného.“ Nyní poznávají, že Kristus se ztotožňuje se svým trpícím lidem, a cítí moc Jeho vlastních slov: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ (Mat 25,40; Ns)

Celý bezbožný svět stojí obžalován před soudnou stolicí Boží, obviněn z velezrady proti vládě nebes. Nemají nikoho, kdo by obhajoval jejich případ; jsou bez výmluvy. A je nad nimi vynesen rozsudek věčné smrti. (GC 668)