„My všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.“ (2Kor 5,10; Ns)

Nad trůnem se objevuje kříž; a jako v panoramatické scéně se objevují výjevy Adamova pokušení a pádu a následné kroky ve velkém plánu vykoupení. Spasitelovo ponížené narození; Jeho raný život v prostotě a poslušnosti; Jeho křest v Jordánu; půst a pokušení na poušti; Jeho veřejné působení odhalující lidem nejvzácnější požehnání nebes; dny naplněné skutky lásky a milosrdenství; noci modliteb a bdění v samotě hor; závistivá, nenávistná a zlostná spiknutí, jež byla oplátkou za Jeho dobrodiní; strašný, tajemný zápas v Getsemane pod zdrcující tíhou hříchů celého světa; Jeho zrazení do rukou vražedné lůzy, strašné události oné hrůzné noci – neodporující vězeň, opuštěn svými nejmilovanějšími učedníky, neurvale hnán ulicemi Jeruzaléma; Syn Boží předvedený za jásotu před Annáše, obviňován v paláci velekněze, v radném domě Piláta, před zbabělým a krutým Herodem, posmíván, urážen, mučen a odsouzen na smrt – to vše je živě zobrazeno.

A nyní se před rozechvělým davem objevují poslední výjevy – trpělivý Trpitel, kráčející cestou na Golgotu; Kníže nebes visící na kříži; nadutí kněží a pošklebující se lůza vysmívající se Jeho smrtelnému zápasu; nadpřirozená tma; třesoucí se země, pukající skály, otevřené hroby provázející okamžik, kdy se Vykupitel světa vzdal svého života.

Hrozná podívaná to odhaluje přesně tak, jak to bylo. Satan, jeho andělé a jeho poddaní nemají sílu, aby se odvrátili od obrazu svého vlastního díla. Každý účastník si připomíná roli, kterou sehrál. … Všichni vidí ohavnost své viny. Marně se snaží skrýt se před božským majestátem Jeho tváře, která září slávou více nežli slunce, zatímco vykoupení vrhají své koruny k nohám Spasitelovým, volajíce: „Zemřel pro mne!“ (GC 666,667)