„Ale totoť pravím, bratří, poněvadž čas ostatní jest ukrácený.“ (1Kor 7,29)

Boží andělé ve svých poselstvích lidem představují čas jako velmi krátký. Tak to bylo vždy představováno i mně. Je pravdou, že čas trval déle, než jsme očekávali v počátečních dnech tohoto poselství. Náš Spasitel se neukázal tak brzy, jak jsme doufali. Avšak selhalo slovo Hospodinovo? Nikdy! Mějme na paměti, že zaslíbení i výstrahy Boží jsou stejně podmíněné.

Bůh svěřil svému lidu na zemi dílo, jež má dokonat. Mělo být zvěstováno třetí andělské poselství, mysl věřících měla být obrácena k nebeské svatyni, kam vstoupil Kristus, aby učinil smíření pro svůj lid. Sobotní reforma měla úspěšně pokračovat. Trhlina v Božím Zákoně musí být zacelena. Poselství musí být vyhlášeno hlasitým voláním, aby všichni obyvatelé země mohli obdržet varování. Lid Boží musí očistit své duše poslušností k pravdě a musí být připraven postavit se bez úhony před Ním při Jeho příchodu.

Kdyby byli adventisté po Velkém zklamání v roce 1844 udržovali pevně svou víru a pokračovali společně v započatém díle, jež bylo otevřeno Boží prozřetelností, kdyby byli přijali poselství třetího anděla a v moci Ducha svatého je ohlásili světu, … Pán by býval mocně pracoval s jejich úsilím, dílo by bývalo bylo dokonáno a Kristus by přišel již dříve, aby přijal svůj lid a odměnil jej.

Avšak v období pochybností a nejistoty, jež následovalo po zklamání, se mnozí z adventních věřících vzdali své víry. … Tak bylo dílo zbrzděno a svět byl ponechán v temnotě. … Nevíra, reptání a vzpoura odloučily starověký Izrael na čtyřicet let od Kananejské země. Tytéž hříchy zdržely vstup novodobého Izraele do nebeského Kanánu. Ani v jednom případě nebyla příčinou Boží zaslíbení. Je to nevíra, světáctví, neposvěcenost a sváry mezi vyznávajícím lidem Božím, které nás zdržují na tomto světě hříchu a bolesti již tak mnoho let. (1SM 67-69).