„Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho? Ten, kdož jest rukou nevinných (čistých - KJB), a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.“ (Ž 24,3.4)

Duše spojená s Kristem … bude bojovat proti všem přestoupením a proti každé možnosti přístupu hříchu. Stává se každým dnem dokonalejší a podobnější jasnému a zářícímu světlu. Kráčí od síly k síle a nikoli od slabosti k slabosti.

Nechť v této věci nikdo neklame svou vlastní duši. Jestliže chováte pýchu, sebeúctu, lásku k nadřazenosti, nadutosti, k nesvaté ctižádosti, reptání, nespokojenosti, k zahořklosti, k pomluvám, lžím, podvodům a urážkám, nepřebývá Kristus ve vašem srdci. … Musíte mít křesťanskou povahu, která obstojí. …

Mezi těmi, kdož prohlašují, že věří pravdě, musí nastat dokonalé obrácení, jinak ve dni zkoušky padnou. Boží lid musí dosáhnout vysoké úrovně. Musí být „národem svatým, lidem zvláštním, rodem vyvoleným - horlivě následovným dobrých skutků“. Kristus za vás nezemřel proto, abyste si mohli ponechat vášně, choutky a zvyky lidí ze světa. …

Žádný člověk nevejde do bran slávy, pokud neupne své srdce tímto směrem. Pokládejte si tedy otázky: „Pečuji o světské věci? Jsou mé myšlenky čisté? Dýchám ovzduší nebes? Nejsem nakažen nečistotou? … Jsem upřímný a oddaný, sloužící Bohu v čistotě a v okrase svatosti?“ Tažte se upřímně: „Jsem dítkem Božím, nebo nejsem?“…

Ve všech našich sborech potřebujeme důkladnou nápravu. Proměňující moc Boží musí přijít do církve. … Neodkládejte den přípravy. Nedřímejte ve stavu nepřipravenosti nemajíce oleje ve svých nádobkách a lampách. … Nechť nezůstává tato otázka v nebezpečné nejistotě nezodpovězená. Se vší vážností se tažte sami sebe: „Jsem mezi spasenými nebo mezi zatracenými? Obstojím nebo ne?“ Jen ten, kdo je rukou nevinných (čistých) a čistého srdce, obstojí v ten den. (TM 441-443). Je výsadou každého syna Božího být okamžik za okamžikem pravým křesťanem. Potom jsou mu celá nebesa k službám. (TM 440,441).