„Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého, … aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.“ (Gal 4,4.5)

Příchod Spasitelův byl předpovězen již v ráji. Když Adam a Eva poprvé uslyšeli zaslíbení, očekávali jeho brzké naplnění. S radostí uvítali svého prvorozeného syna doufajíce, že on bude Vysvoboditelem. Naplnění zaslíbení se však zdrželo. Ti, jimž se ho dostalo jako prvním, zemřeli, aniž se dočkali jeho vyplnění. Ode dnů Enochových bylo skrze patriarchy a proroky toto zaslíbení připomínáno, naděje na příchod Spasitele se tak stále udržovala, avšak Spasitel nepřicházel. Proroctví Danielovo zjevilo čas jeho příchodu, avšak ne každý si toto poselství vykládal správně. Staletí míjela; hlasy proroků umlkaly. Ruka utlačovatele těžce dolehla na Izrael, takže mnozí volali: „Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění.“ (Ez 12,22)

Avšak stejně jako hvězdy na dlouhé pouti po svých vymezených drahách, ani úmysly Boží neznají spěchu nebo otálení. Symbolem hluboké tmy a kouřící pece zjevil Bůh Abrahámovi porobení Izraele v Egyptě a prohlásil, že jeho pobyt v Egyptě potrvá čtyři sta let. „Potom,“ pravil, „vyjdou s velikým zbožím.“ (1Moj 15,14) Proti tomuto slovu bojovala nadarmo všechna moc faraónovy pyšné říše. „Právě toho dne,“ určeného božským zaslíbením, „vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.“ (2Moj 12,41) Stejně tak byla v nebeské radě určena hodina Kristova příchodu. Když se tato chvíle ukázala na velkých hodinách času, narodil se v Betlémě Ježíš.

„Když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého.“ Prozřetelnost řídila pohyby národů a proud lidských pohnutek a působení, dokud svět neuzrál pro příchod Osvoboditele. …

Pak přišel Ježíš, aby obnovil v člověku obraz svého Tvůrce. Jen Kristus může opět přetvořit povahu, která byla zkažena hříchem. Kristus přišel, aby vypudil démony, kteří ovládli vůli lidí. Přišel, aby nás pozvedl z prachu, aby přetvořil podle vzoru své božské povahy zničenou povahu a aby ji okrášlil svou vlastní slávou. (DA 31,32,37,38)