„Aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu jeden seděl. A ten, kterýž seděl, podoben byl oblíčejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobná smaragdu.“ (Zj 4,2.3)

Duha kolem trůnu je věčným svědectvím, že „tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ …

Stejně jako duha na obloze se tvoří spojením slunečních paprsků a deště, tak i duha, obklopující trůn, představuje spojenou moc milosrdenství a spravedlnosti. Není to jen samotná spravedlnost, která má být prosazena, neboť by to zatlačilo do pozadí slávu duhy zaslíbení okolo trůnu. Lidé by viděli jen trest za přestoupení Zákona. Neexistovala-li by žádná spravedlnost, žádný trest, nebylo by žádné pevnosti Boží vlády. Právě spojení soudu a milosrdenství činí spasení úplným. …

Milosrdenství nás zve, abychom vešli branami do města Božího a spravedlnosti je učiněno zadost, aby udělila každé poslušné duši veškeré výsady jako členu královské rodiny, dítěti nebeského Krále. Kdybychom byli ve svých charakterech nedokonalí, nemohli bychom projít branami, které milosrdenství otevřelo poslušným, neboť u vchodu stojí spravedlnost a vyžaduje svatost u všech, kteří mají vidět Boha.

Kdyby spravedlnost neplatila a kdyby bylo možné, aby Boží milosrdenství otevřelo brány všem lidem bez ohledu na charakter, byl by v nebi horší stav nespokojenosti a vzpoury, než jaký byl před vypuzením satana. Pokoj, štěstí a soulad by byl v nebi narušen. Přenesení ze země do nebe nezmění povahu lidí. Štěstí vykoupených na nebesích bude výsledkem toho, že v tomto životě se povaha formuje podle Kristovy podoby. Svatí v nebesích se musí stát svatými nejdříve na zemi.

Spasení, pro které Kristus přinesl takovou oběť, aby si vydobyl člověka, je tím jediným, co má cenu. Neboť právě ono je tím, co zachraňuje od hříchu. … Takto není Boží Zákon evangeliem zeslabován, ale moc hříchu je zlomena a žezlo milosrdenství je vztaženo ke kajícímu hříšníku. … Bůh nikdy nezapomene na svůj lid v jejich boji se zlem. Nechť je Ježíš naší hlavní myšlenkou. (RH 13.12.1892)