„Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?“ (Luk 15,4)

Pro obrácení jedné duše bychom měli být ochotni obětovat své poslední prostředky. Jedna pro Krista získaná duše bude všude kolem sebe šířit nebeské světlo, které prostupuje mravní temnotu a zachraňuje jiné duše.

Jestliže Kristus opustil devadesát devět ovcí, aby hledal a zachránil jednu ztracenou, můžeme pak my být ospravedlněni, když konáme méně? Cožpak to není zrada svaté povinnosti a urážkou Boha, když zanedbáváme konat dílo, které konal Kristus a obětovat se tak, jak se On obětoval?

Nechť po celé zemi zazní varovné volání. Řekněte lidem, že den Hospodinův je nablízku a přijde velmi rychle. Nechť nikdo nezůstane nevarován. Vždyť my sami bychom mohli být na místě ubohých duší, které jsou v bludu, nebo patřit k těm, kteří jsou nevzdělaní a nevědomí. Podle pravdy, která nám byla svěřena před ostatními, jsme dlužníky a musíme tuto pravdu zvěstovat jiným. Nesmíme ztrácet čas. Konec je blízko. Cesta k šíření pravdy z místa na místo bude brzy na pravo i na levo ohrazena nebezpečími. Do cesty poslů Božích bude postaveno vše, co by jim mohlo tuto cestu uzavřít, aby nebyli schopni konat to, co mohou konat dnes. Musíme mít své poslání stále před očima a postupovat kupředu tak rychle, jak je to jen v útočném boji možné. Dle Bohem mi daného poznání vím, že moci temnosti z propasti pracují s obrovským úsilím. Nepozorovaně satan kráčí vpřed, aby ty, kdož nyní spí, polapil, jako vlk lapá svou kořist. Dnes máme varování, která můžeme nést ostatním, dílo, které můžeme vykonat. Avšak brzy to bude obtížnější, než si vůbec umíme představit. Kéž by nám Bůh pomohl, abychom zůstali na cestě světla a pracovali s pohledem pevně upřeným na Ježíše, našeho Vůdce, a trpělivě a vytrvale chvátali vpřed, abychom získali vítězství. (6T 22)

V našem pozemském životě, jakkoli hříchem omezeném, se nachází největší radost a nejvyšší výchova ve službě. A také v budoucnosti, neohraničené omezeními hříšného lidství, nalezneme svou největší radost a nejvyšší vzdělání ve službě. (FLB 370)