„Tvé oči uvidí krále v jeho nádheře, budou zřít zemi dalekou.“ (Iz 33,17; KJB)

Toužíme-li vidět Krále v Jeho nádheře, musíme se umět chovat bohabojně již zde. Musíme už vyrůst ze svého dětinství. Když povstanou provokace, zachovejme mlčenlivost. Někdy je mlčení výmluvností. Máme projevovat trpělivost, laskavost a sebeovládání, což nás učiní hodnými nazývat se syny a dcerami Božími. Máme Mu důvěřovat a věřit v Něj a spoléhat se na Něj. Máme kráčet v Kristových šlépějích. „Chce-li kdo přijíti za mnou,“ praví Kristus, „zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.“ (Luk 9,23) … Mlčet tehdy, když je to zapotřebí, může být těžkým křížem. Může to být bolestnou sebekázní, ale chci vás ujistit, že mlčení vykoná při přemáhání zla mnohem více, než záplava hněvivých slov.

Zde, na tomto světě, se máme naučit tomu, jakými se musíme stát, abychom byli přijati do nebeských dvorů. Máme se učit lekcím, kterým nás chce Kristus naučit, abychom mohli být připravenými k přijetí do vyšší školy v nebeských dvorech, kde nás Spasitel povede podél řeky života a objasní mnohé věci, které jsme zde nemohli pochopit. … Tam uvidíme Boží slávu tak, jak jsme ji nikdy zde neviděli. Nyní se nám dostává jen záblesku této slávy, poněvadž nepostupujeme v poznávání Pána. (IHP 365)

Každá správná zásada, každá pravda, naučená v pozemské škole, nás posune vpřed právě tak, jako ve škole nebeské. Tak jako Kristus chodil a hovořil se svými učedníky během svého veřejného působení na této zemi, tak nás bude učit i v nebeské škole, vodě nás podél potoka vod živých a zjevuje nám pravdy, které v tomto životě musí zůstat skrytým tajemstvím pro omezené schopnosti lidské mysli, hříchem tak zkažené. V nebeské škole budeme mít příležitost krok za krokem dosáhnout nejvyšších výšin vědění. Tam budeme, jako děti nebeského Krále, navždy přebývat s členy královské rodiny; tam uvidíme Krále v jeho okrase a budeme zřít Jeho nesrovnatelný půvab. (CT 208,209)

Čekáme dlouho, avšak naše naděje nemá pohasínat. Budeme-li jen moci spatřit Krále v Jeho okrase, budeme navždy blahoslaveni. (8T 253)