„Já jsem kořen a rod Davidův, a hvězda jasná jitřní.“ (Zj 22,16)

Hrozba posledních dnů visí již nad našimi hlavami a my musíme ve své práci varovat lidi před nebezpečím, ve kterém se nalézá. Nedopusť, aby slavné události odhalené v proroctvích zůstaly nepovšimnuty. Kdyby byl náš lid jen zpola probuzen, kdyby si uvědomil blízkost událostí vylíčených ve Zjevení, došlo by k veliké nápravě v našich sborech a mnohem více duší by uvěřilo poselství. Nesmíme ztrácet čas. … Vyzdvihuj nové zásady a vyjádřuj přesnou pravdu. Bude jako meč na obě strany broušený. Ale neměj se příliš k tomu, abys zaujal svárlivý postoj. Jsou také chvíle, kdy musíme stát tiše a hledět na spasení Boží. Ať mluví Daniel, ať mluví Zjevení a ty řekni, co je pravda. Ale ať už hovoříš na jakékoliv téma, vyvyšuj Ježíše jako střed veškeré naděje, jako „kořen a rod Davidův a hvězdu jasnou a jitřní.“ (Zj 22,16)

Nejdeme dostatečně hluboko ve svém hledání pravdy. Každá duše věřící přítomné pravdě bude přivedena do situace, kdy bude od ní požadováno, aby vydala důvod z té naděje, která je v ní. Lid Boží bude postaven před krále, vladaře, panovníky a velké muže tohoto světa a ti musí poznat, že lid Boží opravdu ví, co je pravda. Musí být obrácenými muži a ženami. Bůh vás může v jediném okamžiku svým Duchem svatým naučit více, než se můžete naučit od velkých tohoto světa. Vesmír hledí na spor, jenž pokračuje na zemi. Za nezměrnou cenu poskytl Bůh každému člověku příležitost poznat to, co ho učiní moudrým ke spasení. Jak dychtivě přihlížejí andělé, kdo pro sebe využije této příležitosti. Když je lidu Božímu představeno nějaké poselství, nemá se proti němu stavět. Má jít k Bibli a porovnat je se zákonem a svědectvím. Nesnese-li poselství tuto zkoušku, není pravé. Bůh si přeje, aby náš rozum sílil. Přeje si dát nám svou milost. Můžeme hodovat na dobrých věcech každého dne, neboť Bůh nám může otevřít celou nebeskou pokladnici. (TM 118,119)