„I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“ (Zj 14,6.7)

Na počátku času soužení, jak jsme vycházeli a hlásali v plnější míře Sobotu, jsme byli naplněni Duchem svatým. (EW 33)

„Počátek onoho času soužení„ zde zmíněný, se nevztahuje na dobu, kdy začnou být vylévány rány, ale na krátké údobí těsně před jejich vylitím, zatímco Kristus dlí ve svatyni. V onom čase, zatímco dílo spasení se uzavírá, bude nastávat na zemi soužení, a národy se rozhněvají, přesto však budou zadržovány tak, aby nebránily dílu třetího anděla. V tom čase přijde „pozdní déšť,“ neboli rozvlažení od tváři Páně, aby dodalo síly velikému hlasu třetího anděla, a připravilo svaté, aby obstáli v době, kdy bude vyléváno sedm posledních ran. (EW 85, 86)

Anděl ze Zjevení 14 - předkládá poselství, které má být hlásáno světu právě před tím, než Kristus přijde na oblacích nebeských. … Tedy právě před tímto časem má být obrácena pozornost lidí k pošlapanému Zákonu Božímu, který je uložen v truhle smlouvy. …

Lidé vidí, že místo zachovávání sedmého dne, který Bůh posvětil a přikázal, aby byl svěcen jako Sobota, svatý to den Páně, zachovávají první den týdne. Avšak oni poctivě touží činit Boží vůli a začínají zkoumat Písmo, aby nalezli důvod pro tuto změnu. Neschopni nalézt jakoukoli podporu Písma pro tento zvyk, vyvstává u nich otázka: Máme přijmout pravdu, která se stala neoblíbenou, a uposlechnout přikázání Boží, nebo máme pokračovat se světem a poslouchat přikázání lidská? S otevřenými Biblemi pláčou a modlí se, a srovnávají Písmo s Písmem, až nakonec, přesvědčeni o pravdě, zaujímají svědomitě své postavení jako ti, kdož zachovávají přikázání Boží. (ST 5.5.1887)