Jak ohodnotíš rok tvého života, křesťane?

Vloženo: 29.12.2013
Zhlédnuto: 5429x
Témata: Znamení doby konce, druhý příchod Ježíše Krista

Tisk

Uzavírá se další rok tvého života. Jak jej můžeš ohodnotit, když pohlížíš zpět? Udělal jsi nějaký pokrok ve svém duchovním životě? Porostl jsi na duchu? Ukřižoval jsi své vlastní já spolu s vášněmi a žádostmi? Projevil jsi zvýšený zájem o studium Božího slova? Dobyl jsi rozhodná vítězství nad svými pocity a zaostáváním? Ó, jaký je záznam tvého života za ten rok, který právě odešel do věčnosti a nikdy se již nevrátí?

Nyní, když vstupuješ do nového, dalšího roku, čiň tak s vážným odhodláním jít vpřed a výše. Ať je tvůj život mnohem vznešenější, než jak tomu bylo doposud. Tvým cílem nechť je nehledat své vlastní zájmy a příjemnosti, ale napomáhat pokroku díla svého Spasitele. Nesetrvávej ve stavu, kde bys stále sám potřeboval pomoc a kde by jiní museli bdít nad tebou, aby tě zachovali na úzké stezce. Můžeš být dost silný, abys na jiné působil posvěceným vlivem. Můžeš být tam, kde bude probuzen tvůj spásný zájem dobře činit jiným, potěšovat zarmoucené, posilňovat slabé a vydávat svědectví o Kristu, kdekoliv se naskytne příležitost. Snaž se ctít Boha ve všem, vždy a všude. Vnášej své náboženství do všeho. Buď důkladný ve všem, co podnikáš.

Ty jsi ještě nezakusil spásnou Boží moc tak, jak je to tvojí předností, protože nejvyšším cílem tvého života nebylo oslavovat Krista. Nechť každý tvůj záměr, který zamýšlíš provést, každé dílo, do kterého se pouštíš, a každá radost, kterou prožíváš, je k slávě Boží. Řečí tvého srdce nechť je: Jsem Tvůj, Bože, chci žít pro Tebe, pracovat pro Tebe a pro Tebe i trpět.

Mnozí hovoří, že jsou na straně Páně, ale nejsou; celá tíha jejich skutků je na straně satanově. Jak poznáme, na čí straně jsme? Kdo je vlastníkem našeho srdce? Komu patří naše myšlenky? O čem rádi přemýšlíme? Komu patří naše nejvroucnější city a nejlepší síly? Když jsme na Boží straně, naše myšlenky směřují k Němu a přemýšlíme o Něm. Nemáme přátelství se světem; vše, co jsme a máme, jsme posvětili Bohu. Toužíme vyzařovat Jeho obraz, dýchat Jeho ducha, plnit Jeho vůli a ve všem se Mu odvděčit.

Na své cestě bys měl být tak rozhodný, aby se v tobě nikdo nemohl zklamat. Bez rozhodnosti nebudeš mít na svět žádný vliv. Tvá rozhodnutí mohou být dobrá a upřímná, avšak zaniknou, když v Boží síle nebudeš mít útočiště s pevným životním cílem. Celé své srdce bys měl vložit do Božího díla. Měl bys se vší vážností usilovat o zkušenost pravého křesťanského života. Ve svém životě bys měl následovat Krista.

Nemůžeš sloužit Bohu a mamonu. Buď jsi cele na straně Boží anebo nepřítele. „Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ Mat.12,30. Někteří ve svém náboženském životě ztroskotají, protože stále váhají a nedovedou se rozhodnout. Často jsou přesvědčeni, ba jdou tak daleko, že se skoro i poddávají vůli Boží, avšak nedosáhnou cíle a upadají zpět. V takovém stavu se jim zatvrzuje svědomí a čím dále, tím je méně citlivější na hlas Ducha Božího. Jeho Duch je napomínal, přesvědčoval, byl však nepovšimnut, až Jej skoro cele zapudili. S Bohem si není možno zahrávat. On vyznačuje jasně naši povinnost, a když někdo zanedbává chození v tomto světle, změní se mu ve tmu.

Bůh tě vyzývá, aby ses stal pracovníkem na Jeho vinici. Začni tam, kde jsi. Přijď ke kříži a vzdej se sebe, světa a každé modly. Přijmi Ježíše cele do svého srdce. Tam, kde jsi, ti bude těžké zachovat posvěcení a působit takovým vlivem, který by odváděl jiné od hříchu, zábav a pošetilostí na úzkou cestu, kterou připravil Pán svým vykoupeným.

Podřiď se cele Bohu; bezvýhradně se vzdej všeho, a takto usiluj o pokoj, který převyšuje všeliký lidský rozum. Nemůžeš žít z Krista, když nejsi v Něm. Když nebudeš v Něm, staneš se suchou větví. Neuvědomuješ si svůj nedostatek čistoty a opravdové svatosti. Měl bys pocítit vážnou touhu po Duchu Svatém a co nejvážněji se modlit, abys Ho dostal. Nemůžeš očekávat Boží požehnání, když nebudeš po Něm toužit. Když použiješ prostředky, které máš na dosah, porosteš v milosti k vyššímu životu.

Pro tebe není přirozené milovat duchovní věci; tuto lásku však můžeš dosáhnout, když svoji mysl a všechny své síly obrátíš k tomuto cíli. Potřebuješ moc k činu. Pravá výchova je moc, která nám pomáhá využít naše schopnosti tak, abychom dosáhli požehnaných výsledků. Proč v našem životě věnujeme náboženství tak málo pozornosti, zatímco světu věnujeme všechny své rozumové a tělesné síly? Je to proto, neboť všechny síly naší bytosti jsou tam usměrňované. Učili jsme se zapojit naši bytost s celou vážností a všemi silami do světských záležitostí, až si mysl na to navykla. Proto křesťané vidí náboženský život tak těžký a světský tak snadný. Schopnosti byly takto usměrňované. V náboženském životě postačil nějaký souhlas s pravdami Božího slova, avšak chybělo uvedení jeho zásad do praktického života.

Pěstování náboženské myšlenky a zbožné city netvořily část výchovy. Toto by však mělo ovlivnit a ovládat celou bytost. Chybí nám návyk činit dobro. Za příznivých okolností existuje jakási křečovitá činnost, avšak přemýšlet o Božích věcech přirozeně a pohotově není vládnoucí zásadou mysli.

Když se mysl ustavičně obírá duchovními věcmi, nemusíme být duchovními trpaslíky. Avšak samotná modlitba za to a o tom ještě nestačí. Svoji mysl musíš naučit soustřeďovat na duchovní věci. Cvikem se vytvoří síla. Mnozí křesťané se nacházejí na cestě, která vede ke ztrátě obou světů. Být polovičním křesťanem a z poloviny světským člověkem znamená, že budeš jen setinou křesťanem a ve zbytku světákem.

Bůh požaduje duchovní život, a přece tisíce lidí říkají: „Nevím jak je to možné, že nemám duchovní sílu, netěším se z Božího Ducha.“ A ti samí za chvíli oživnou, jsou hovorní, ba až výřeční, když jde o světské záležitosti. Zaposlouchejme se jen do svědectví takových lidí ve shromáždění; sotva se zmohou na tucet slyšitelných slov. Jsou to mužové a ženy ze světa. Pěstovali světské zájmy,  až jejich schopnosti v tomto směru zesílily. A přece jsou v duchovních věcech slabí jako děti, zatímco by mohli být silní a rozumní. Neradi přemýšlejí o tajemství pobožnosti, neznají nebeskou řeč a svou mysl nepěstují tak, aby byli připraveni zpívat nebeské písně, nebo se těšit z duchovního úsilí, které tam upoutá pozornost všech.

Zdánliví křesťané, světští křesťané, nejsou obeznámeni s nebeskými věcmi. Nikdy nebudou přivedeni k branám nebeského Jeruzaléma, aby směli budovat to, co je doposavad zvlášť nezajímalo. Necvičili svoji mysl k radování se z pobožnosti a přemýšlení o Božích věcech. Jak tedy mohou vstoupit do služeb nebe? Jak se budou radovat z duchovní čistoty, svatosti nebe, když v ní nenacházeli zálibu na zemi? Nebeskou atmosférou bude sama čistota. Oni se však s ní neobeznámili. Na světě sledovali jen svoje světské zájmy. Věděli, kde se něčeho zmocnit a co udělat. Nižší schopnosti ustavičnou činností zesílily, zatímco vyšší, vznešenější duševní síly se nedostatkem cviku nerozvinuly a nejsou hned schopné vzchopit se k duševnímu životu. Duchovní věci zůstávají nepovšimnuté, protože se na ně hledí očima milujícími svět, které nemohou ocenit hodnotu a slávu Božských věcí; nedovedou je rozeznat od pozemských.

Mysl je třeba vychovávat a cvičit, aby milovala čistotu. Lásku k duchovním věcem bychom měli povzbuzovat; ano, třeba ji povzbuzovat, jestliže máš růst v milosti a známosti pravdy. Touhy po dobré a pravé svatosti jsou zrovna tak daleko, jak daleko se dostanou; když se však zastavíš, tu ničeho nedosáhneš. Dobré úmysly jsou správné, nebudou však nic platné, když nebudou plněny důsledně. Mnozí zahynou, přestože doufali a toužili být křesťany; nevyvíjejí však žádné rozhodné úsilí, a proto budou na váze nalezeni lehcí. Vůli je třeba cvičit správným směrem. Já chci být křesťanem celým srdcem, já chci poznávat délku i šířku, výšku a hloubku dokonalé lásky. Naslouchej Ježíšovým slovům: „Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ Mat.5,6. Kristus má bohaté zásoby, aby uspokojil duši hladovějící a žíznící po spravedlnosti.

Čistá láska povzbuzuje a povznáší k vyšším cílům pro rozsáhlejší známost Božích věcí; s polovičatostí se nespokojí. Většina křesťanů ani netuší, jak velkou duchovní sílu by mohli obdržet, kdyby tak horlivě toužili a vytrvale usilovali o dosažení Božích hodnot, jak usilují o dosažení pomíjivých věcí tohoto světa. Velká většina křesťanů se spokojí být duchovními trpaslíky. Nemají žádnou chuť hledat celým svým úsilím nejdříve království Boží a Jeho spravedlnost, a proto je jim zbožnost tajemstvím, které nemohou pochopit. Oni neznají Krista ze zkušenosti.

Kdyby takoví mužové a ženy, kteří se spokojí se svým trpasličím zájmem o Boží věci, mohli být přeneseni do nebe a jen na chvíli být svědky svaté dokonalosti, která tam vládne - každá duše je tu naplněna láskou, každá tvář září radostí, podmanivá hudba v melodických proudech plyne ke cti Boží a Beránkově; neustálé proudy světla se tu rozlévají na svaté od tváře Toho, který sedí na trůnu, a od Beránka, a kdyby tak pocítili, že je možné zakusit ještě vyšší a větší radost, protože čím více z Boží radosti přijímají, tím lépe budou chápat věčnou radost, a takto nepřestanou přijímat vždy nový a vyšší příliv z nekonečných zdrojů nevyjádřitelné slávy a požehnání, - mohli by se takové osoby, ptám se, vmísit do nebeského zástupu, zúčastnit se jeho zpěvu a snést čistou a úchvatnou slávu, která vyzařuje od Boha a Beránka? Ó, ne! Doba milosti jim byla po celé roky prodlužována, aby se mohli naučit jazyku nebes, aby mohli mít účast na Boží povaze „a utekli porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech.“ 2.Petr.1,4. Oni však měli své osobní zájmy, do kterých se ponořili celou svou myslí a všemi silami. Nedovedli by sloužit Bohu bez výhrad, a tím se cele zaměstnávat. Světské podnikání musí být na prvním místě, stravuje jejich nejlepší síly a jen zbytek patří Bohu. Jsou takoví proměněni při závěrečném rozhodnutí: „Kdo je svatý, ať se dál posvěcuje,“ „kdo je špinavý, ať se dál špiní?“ (Zjev 22,11.) Tato doba nastává.

Ti, kteří svou mysl cvičili v lásce k duchovním věcem, jsou těmi, kteří budou proměněni a snesou čirost nesrovnatelné nebeské slávy. Můžeš být znalcem umění, můžeš se obeznámit s vědou, vyniknout v hudbě, literárním umění, můžeš být miláčkem společnosti, co to však má společného s přípravou na nebe? Co ti to pomůže v přípravě, abys mohl obstát před Božím soudem?

Nedej se oklamat. Bohu se nebude nikdo posmívat. Jen svatost tě připraví pro nebe. Jen upřímná, prožívaná zbožnost ti může vytvořit čistou, vznešenou povahu a uschopní tě vstoupit do přítomnosti Boha, který přebývá ve světle nepřistupitelném. Nebeský charakter musí být vytvořen na zemi, jinak jej není možno dosáhnout. Začni tedy hned. Nenamlouvej si, že se ti někdy naskytne čas, kdy snaha po vážnějším úsilí ti bude snadnější než dnes. Každým dnem se zvětšuje propast, která tě dělí od Boha. Připravuj se pro věčnost s takovou horlivostí, jakou jsi doposud neprojevil. Vychovávej svou mysl, aby milovala Písmo, milovala modlitební shromáždění, chvíle rozjímání, a nade vše chvíle obecenství s Bohem. Staň se nebesky smýšlejícím, jestliže se chceš připojit k andělskému kůru v nebeských příbytcích.

Začíná nový rok tvého života. Otevírá se nová stránka v knize, zaznamenávajícího anděla. Jaké budou záznamy na těchto stránkách? Budou poskvrněny nedbalostí vůči Bohu, nesplněnými povinnostmi? Nechť to Pán nedopustí. Nechť je tam záznam, za který se nebudeš muset stydět jak před pátravými pohledy lidí, tak andělů.

Greenville, Michigan, 27. července 1868

Výňatek z knihy Svědectví pro církev 2