6. Věř a přijímej - Cesta ke Kristu

Vloženo: 29.10.2010
Zhlédnuto: 6118x
Témata: Hledání Boha

Tisk

Jakmile Duch svatý probudil tvé svědomí, poznal jsi do určité míry zlo hříchu, jeho moc, jeho vinu a jeho bídu a pohlížíš na něho s nelibostí. Cítíš, že hřích tě odděluje od Boha, že jsi v zajetí moci zla. Čím více se snažíš vymanit, tím více si uvědomuješ svoji bezmocnost. Tvé pohnutky jsou nečisté i tvé srdce je nečisté. Poznáváš, že tvůj život je plný sobectví a hříchu. Toužíš, aby ti bylo odpuštěno, abys byl očištěn a vysvobozen. Usiluješ o to, abys byl v souladu s Bohem, abys mu byl podoben. Co máš dělat, abys toho dosáhl ?

Potřebuješ pokoj - mít odpuštění nebes, pokoj a lásku v sobě. Nelze ho koupit za peníze, nelze ho získat rozumem, nelze k němu dospět moudrostí; nemůžeš doufat, že si ho opatříš vlastním úsilím. Bůh ti ho však nabízí jako dar "bez peněz a zdarma" (Izaiáš 55,1). Je tvůj, vztáhneš-li jen ruku a uchopíš jej. Pán praví: "I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé" (Izaiáš 1,18). "A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vašeho nitra" (Ezechiel 36,26).

Vyznal jsi své hříchy a tvé srdce je odmítlo. Rozhodl ses odevzdat se Bohu. Jdi tedy k němu a žádej ho, aby smyl tvé hříchy a dal ti nové srdce. Důvěřuj mu, že to učiní, poněvadž to slíbil. Za svého pozemského života nám Ježíš dal následující naučení: jestliže nám Bůh slíbil nějaký dar a my pevně věříme, že nám jej dá, pak se stal naším vlastnictvím. Ježíš uzdravoval lidi a léčil jejich nemoci, když věřili v jeho moc. Pomáhal jim ve věcech, které mohli vidět na vlastní oči, a získával tak jejich důvěru v sebe, že jim pomůže ve věcech, které nemohou vidět - vedl je k víře ve svou moc odpouštět hříchy. Jasně to řekl při uzdravení ochrnutého muže: "Abyste věděli, že Syn člověka má plnou moc na zemi odpouštět hříchy." Pak pravil ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a odejdi domů !" (Matouš 9,6). Podobně se vyjádřil evangelista Jan, který psal o divech Kristových: "Tato znamení jsou zapsána, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a abyste věříce měli život v jeho jménu" (Jan 20,31).

Tato biblická zpráva o uzdravení nemocného Ježíšem, nás učí tomu, jak my máme věřit ve Spasitele, aby nám odpustil hříchy. Chceš změnit své srdce a stát se vlastní silou svatým. Bůh však slibuje, že to vše pro tebe učiní skrze Krista. Musíš věřit v toto zaslíbení. Vyznáš své hříchy a odevzdáš se Bohu. Chceš sloužit Bohu. Učiníš-li to, splní Bůh právě tak jistě své zaslíbení. Věříš-li zaslíbení - věříš-li, že je ti odpuštěno a že jsi očištěn - Bůh to vykoná. Jsi uzdraven, právě tak jako Kristus dal ochrnutému sílu, aby chodil, když chorý uvěřil, že byl uzdraven. Je to tak, věříš-li tomu.

Nečekej, až pocítíš, že jsi uzdraven, nýbrž řekni hned: "Věřím; je to tak, ne protože to cítím, nýbrž protože to zaslíbil Bůh.“

Ježíš řekl: "Všechno, zač se modlíte a prosíte, věřte, že jste to již dostali, a stane se vám to" (Marek 11,24). Toto zaslíbení má jednu podmínku: musíme se modlit podle vůle Boží. Vůlí Boží je očistit nás od hříchu, učinit nás dětmi Božími a umožnit nám žit svatým životem. Proto smíme prosit o tato požehnání a věřit, že je dostaneme, a děkovat Bohu za to, že jsme je dostali. Je naší výsadou, že můžeme jít k Ježíši a být očištěni a stát před zákonem bez hanby a výčitek. "Proto tedy nyní není odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podle těla, ale podle Ducha" (Římanům 8, 1).

Nepatříte sobě, byli jste draze vykoupeni. "Byli jste vykoupeni ... ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, ale vzácnou krví Krista jako čistého a neposkvrněného beránka" (1 Petr 1,18.19). Tím, že jsi prostě uvěřil Bohu, začíná ve tvém srdci nový život z moci Ducha svatého. Jsi jako dítě zrozené v rodině Boží a Bůh tě miluje tak, jak miluje svého Syna.

Když ses zasvětil Ježíši, neodstupuj, neodděluj se od něho, nýbrž vyznávej každý den: "Jsem Kristův, jemu jsem se zasvětil." Pros ho, aby ti dal svého Ducha a uchoval tě svou milostí. Poněvadž ses odevzdal Bohu a uvěřil, že ses stal Božím dítětem, žij stále v Bohu. Apoštol Pavel píše: "Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána" (Kolským 2,6).

Ježíš chce, abychom k němu přišli takoví, jací jsme, hříšní, bezmocní, závislí. Smíme přijít se všemi svými slabostmi, se svými bláhovostmi, se svou hříšností a padnout k jeho nohám v lítosti. Je jeho slávou, že nás obejme pažemi své lásky, ováže naše rány a očistí nás od každé nečistoty.

Tisíce lidí se v tom mýlí: nevěří, že Ježíš jim odpustí osobně, jednotlivě. Neberou Boha za slovo. Výsadou všech, kdo souhlasí s podmínkami, je vědět, že odpuštění se štědře vztahuje na každý hřích. Přestaň pochybovat, že zaslíbení Boží jsou určena i pro tebe ! Jsou pro každého kajícího přestupníka. Síla a milost je nám udílena skrze Krista a andělé je přinášejí každému věřícímu člověku. Nikdo není tak hříšný, aby nemohl najít sílu, čistotu a spravedlnost v Ježíši, který zemřel za všechny.

Bůh s námi nejedná tak, jak jednají často lidé mezi sebou. Jeho myšlení je plné milosrdenství, lásky a nejněžnějšího soucitu. Praví: "Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho." "Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy" (Izaiáš 55,7; 44,22).

"Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít" (Ezechiel 18,32). Satan je vždy připraven oloupit nás o jistotu Boží přítomnosti. Chtěl by v člověku uhasit každou jiskru naděje a každý paprsek světla; nesmíš mu to dovolit, říkej mu: "Ježíš zemřel, abych já mohl žít. Miluje mne a nechce, abych zahynul. Mám soucitného nebeského Otce; ačkoli jsem zneužil jeho lásky a promrhal požehnání, jež mi udělil, vstanu a půjdu k svému Otci a řeknu: Zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých služebníků." Podobenství ti ukazuje jak byl přijat ztracený syn: "Když byl ještě daleko, spatřil jej otec, slitoval se nad ním,přiběhl, objal ho a políbil" (Lukáš 15,18-20).

Avšak ani toto podobenství, ať je jakkoli dojemné, nedokáže vyjádřit věčný soucit nebeského Otce. Pán pravil ústy svého proroka: "Mám tě rád věčnou láskou, proto ti ustavičně činím milosrdenství" (Jeremiáš 31,3). I když je hříšník daleko od domu Otce a promrhává své statky v cizí zemi, Otcovo srdce po něm touží. Každá touha po návratu k Bohu, která se v něm probouzí, je něžný hlas Ducha Božího, který přemlouvá, prosí a přitahuje ztraceného syna k laskavému srdci jeho Otce.

Můžeš mít ještě pochybnosti, máš-li před sebou v bibli tak štědrá zaslíbení ? Můžeš věřit tomu, že touží-li ubohý hříšník po návratu a po odpuštění svých hříchů, že by Pán nedovolil, aby mu klesl v lítosti k nohám ? Pryč s takovými myšlenkami ! Není nic škodlivějšího pro tebe než mít takovou představu o našem nebeském Otci. Bůh nenávidí hřích, avšak miluje hříšníka a dal sám sebe v osobě Kristově, aby všichni, kdo chtějí, mohli být spaseni a měli věčnou blaženost v království slávy. Mohl použít přesvědčivějších a něžnějších slov, než jakých použil, aby vyjádřil svou lásku k nám, když pravil: "Zdali se může zapomenout žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého ? A kdyby snad mohla ona zapomenout, já na tebe nezapomenu" (Izaiáš 49, 15).

Pohleď vzhůru, ty, kdo pochybuješ, kdo jsi zmalomyslněl ! Ježíš žije a je naším prostředníkem. Děkuj Bohu za to, že dal svého drahého Syna, a pros ho, aby za tebe nezemřel nadarmo. I dnes tě zve Duch svatý. Jdi k Ježíši s celým svým srdcem a můžeš ho žádat o požehnání.

Čteš-li Boží zaslíbení, všimni si, že vyjadřují nevýslovnou lásku a milosrdenství. Velké srdce Věčné lásky lne k hříšníkovi bezmezným soucitem. V Kristu "máme vykoupeni skrze jeho krev, odpuštění svých poklesků" (Efezským 1,7). Ano, věř , že Bůh je tvým pomocníkem. Chce znovu vytvořit svůj Božský obraz v člověku. Přiblížíš-li se k němu s vyznáním a s kajícností, přiblíží se k tobě s milostí a odpuštěním.