Jak slyšet Boží hlas

Vloženo: 29.09.2010
Zhlédnuto: 299815x
Témata: Hledání Boha

Tisk

Naučme se slyšet Boží hlas

Náš drahý Spasitel čeká, až mu otevřeme dveře do svého srdce a řekneme, aby v nás zůstal. Ježíš říká: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu, budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení 3,20) Náš život je neustálý zápas; musíme bojovat proti mocnostem a silám, proti duchovnímu zlu a protivníkům, kteří nikdy nespí. Musíme odolávat pokušením a překonávat je tak, jako je překonal Kristus. Když do našich srdcí vstoupí Ježíšův pokoj, budeme klidní a trpěliví i v nejtěžších zkouškách.

Bůh promlouvá různými způsoby

Existují tři způsoby, jimiž nám Pán zjevuje svou vůli, aby nás vedl a uzpůsobil vést také jiné. Jak můžeme rozeznat jeho hlas od hlasu cizího? Jak ho rozeznáme od hlasu falešného pastýře? Bůh nám odhaluje svoji vůli ve svém Slově, Písmu svatém. Jeho hlas je také zjeven v jeho prozřetelném díle; tento hlas rozpoznáme, neodvrátíme-li svou duši od něho tím, že půjdeme po vlastních cestách, budeme jednat podle své vlastní vůle a následovat našeptávání neposvěceného srdce, dokud naše smysly nebudou tak zmateny, že již nerozeznáme věčné zájmy a satanův hlas nebude tak zamaskován, že ho přijmeme za Boží hlas.

Písmo Svaté je hlas Boží

Lidé, jimž se dostalo přednosti slyšet pravdu a jimž Duch svatý dal, aby přijali svaté Písmo jako hlas Boží, nemají žádnou výmluvu pro své zakrnění v duchovním životě. Uplatňováním schopnosti darované Bohem se mají denně učit a denně přijímat zbožnou horlivost a moc. Také se máme seznamovat se Stvořitelem prostřednictvím stvoření. Kniha přírody je veliká učebnice. Máme ji používat spolu s Písmem, když vyprávíme jiným o Božím charakteru. Když přemýšlíme o Božích činech, působí na naši mysl Duch svatý.

Bůh promlouvá i hlasem povinnosti a svědomí

Pán neodmítá dát svého Ducha svatého těm, kteří o něj prosí. Když se ve svědomí objeví výčitky, proč jim nenaslouchat a nedbat na hlas Ducha Božího? Každým zaváháním a prodléváním se více a více dostáváme do stavu, kdy je pro nás stále těžší přijímat nebeské světlo, až se nakonec zdá být nemožné se nechat ovlivnit výtkami a varováními.

Máme-li postřehnout Boží hlas, vyžaduje to vážnou pozornost. Musíme odolat vlastním sklonům a zvítězit nad nimi, uposlechnout hlas svědomí bez průtahů nebo omlouvání, aby jeho výzvy nepřestaly a nezmocnila se nás vlastní vůle a pudové jednání. Slovo Páně přichází k nám všem, kteří jsme neodporovali jeho Duchu tím, že bychom ho nechtěli slyšet a poslouchat. Tento hlas mluví ve varování, radách i pokárání. Je to poselství Páně, světlo tomuto lidu. Čekáme-li na hlasitější výzvy nebo lepší příležitosti, světlo nám může být odňato a my ponecháni v temnotě.

Výzvy Ducha, zanedbané dnes kvůli vlastním zálibám či sklonům, vedou opačným směrem a zítra již nemusí mít sílu člověka přesvědčit, či dokonce nebude člověk jeho vnuknutí schopen ani vnímat. Myšlení srdce, slova rtů a každý skutek života přispějí k hodnotě našeho života, jestliže si stále uvědomujeme Boží přítomnost. Řečí srdce by mělo být: „Bůh je zde“. Pak život bude čistý, charakter neposkvrněný a duše ustavičně povznesena k Bohu.

Pán nám radí, abychom vešli do své komůrky a tam v tichosti zkoumali vlastní srdce, naslouchali hlasu pravdy a svědomí. Nic nedává tak jasné sebepoznání jako modlitba v ústraní.

Bůh promlouvá skrze lidské prostředníky

Prostřednictvím proroka Izaiáše Hospodin pravil: “Naslouchejte a slyšte můj hlas, pozorně sledujte a slyšte mou řeč.” (Izaiáš 28,23)

Náš Vykupitel posílá své posly, aby donesli jeho lidu poselství. Ale mnozí se zdráhají jej přijmout. Duch svatý čeká, aby srdce krotil a obměkčil, ale ona nejsou ochotna otevřít dveře a vpustit Spasitele ze strachu, že by po nich mohl něco požadovat. A proto je Ježíš z Nazaretu míjí. On by chtěl propůjčit bohatá požehnání své milosti , ale ona se zdráhají je přijmout. Avšak jelikož Duch nemá přijít proto, aby lidi chválil či stavěl na jejich mylných teoriích, nýbrž aby svět káral za jeho hříchy, samo spravedlnost a vlastní soudy, mnozí se od něj odvracejí. Nejsou ochotni nechat ze sebe strhnout šat samo spravedlnosti. Nejsou ochotni vyměnit svou vlastní spravedlnost, která je ve skutečnosti nespravedlností, za spravedlnost Kristovu, jež představuje čistou, nefalšovanou pravdu.

Duch svatý nikomu nepochlebuje ani nepůsobí podle úradků žádného člověka. Smrtelní, hříšní lidé nemají za úkol Ducha svatého uzpůsobovat ke svým účelům. Má-li přijít jako osoba kárající, ať již skrze kteréhokoli lidského prostředníka, jehož si Bůh zvolí, pak je úkolem každého člověka jeho hlas vyslechnout a poslechnout.

Avšak jelikož Duch nemá přijít proto, aby lidi chválil či stavěl na jejich mylných teoriích, nýbrž aby svět káral za jeho hříchy, samo spravedlnost a vlastní soudy, mnozí se od něj odvracejí. Nejsou ochotni nechat ze sebe strhnout šat samo spravedlnosti. Nejsou ochotni vyměnit svou vlastní spravedlnost, která je ve skutečnosti nespravedlností, za spravedlnost Kristovu, jež představuje čistou, nefalšovanou pravdu. Duch svatý nikomu nepochlebuje ani nepůsobí podle úradků žádného člověka. Smrtelní, hříšní lidé nemají za úkol Ducha svatého uzpůsobovat ke svým účelům.

Má-li přijít jako osoba kárající, ať již skrze kteréhokoli lidského prostředníka, jehož si Bůh zvolí, pak je úkolem každého člověka jeho hlas vyslechnout a poslechnout.

Vnímání Božího hlasu úzce souvisí s odevzdáním

Když už jednou opustíte svou přirozenou nezávislost a vlastní vůli a nahradíte je dětsky povolnou poslušností, budete-li ochotní se nechat vyučovat, zaslechnete hlas pravého Pastýře, jak praví: „To je ta cesta, jděte po ní.“ (Izaiáš 30,21) Kristus nenabízí vyučování lidem ješitným, samolibým či tvrdohlavým. Pouze pokorným a poddajným zaslibuje vedení při rozhodování, pouze takové bude učit své cestě. Křesťanský život je životem každodenního odevzdávání, podřizování se a průběžného překonávání překážek vedoucím denně k novým a novým vítězstvím. Toto je skutečný růst v Kristu.

Každý má příležitost slyšet hlas pravého Pastýře

Ježíš zná každého člověka tak dokonale, jako by zemřel jen a jen za něho. Těžkosti každého z nás se ho hluboce dotýkají. Slyší naše volání o pomoc. Přišel, aby nás všechny přivedl k sobě. Vyzývá nás: „Pojď za mnou!“ Jeho Duch působí na lidská srdce a přitahuje je k němu. Mnozí jej odmítají a Ježíš je zná. Ví také, kdo s radostí naslouchá jeho volání a je ochoten svěřit se do jeho pastýřské péče. Říká: „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou.“ (Jan 10,27)

Bůh nás musí vést na každém kroku cesty. Každou hodinu musíme přijímat nové podněty jeho Ducha. Láska k Bohu by měla být hlavním zdrojem našeho konání. Každou hodinu je třeba plnit určité povinnosti, každá chvíle má své starosti. Nechť řídící síla shora ovládá naši chvatnou řeč. Nechť jsou naše srdce naplněna nejlaskavějším, nejněžnějším soucitem. Nikdy se nenechte ovládat vznětlivostí, nikdy neztrácejte trpělivost. Před námi se otevírají nové situace a my musíme být schopni slyšet hlas z nebes, jenž nás povede vpravo či vlevo se slovy: „To je ta cesta, jděte po ní.“ (Izaiáš 30,21)

Musíme se řídit vůlí Boží, nikoliv vůlí svou.