Čemu věříme 1. část - věroučné body 1-15

Vloženo: 11.04.2011
Zhlédnuto: 142296x
Témata: Biblická fakta

Tisk

1. Písmo svaté - Písmo svaté, Starý i Nový zákon, je psané Boží slovo. Je dáno Boží inspirací prostřednictvím svatých Božích lidí, kteří mluvili a psali pod vlivem Ducha svatého. V tomto slově Bůh svěřil člověku poznání nezbytné ke spasení. Písmo je neomylné zjevení Boží vůle. Je měřítkem charakteru, zkušebním kamenem zkušeností, autoritativním základem učení a spolehlivým záznamem Božích činů v dějinách.

(2. Petr 1,20.21; 2 Timoteova 3,16.17; Žalm 119,105; Přísloví 30,5.6; Izaiáš 8,20; Jan 17,17; 1. Tesalonickým 2,13; Židům 4,12)

2. Trojjediný Bůh - Bůh je jeden: Otec, Syn a Duch svatý; jednota tří osob od věčnosti. Bůh je nesmrtelný, všemohoucí, vševědoucí, svrchovaný a všudypřítomný. Je nekonečný a přesahuje lidské chápání. Přesto však je znám prostřednictvím svého zjevení. Patří mu věčná úcta, sláva i služba všeho tvorstva.

(Deuteronomium 6,4; Matouš 28,19; 2. Korintským 13,13; Efezským 4,4-6; 1. Petr 1,2; 1. Timoteova 1,17; Zjevení 14,7)

3. Bůh Otec -  věčný Otec, je Stvořitel, Původce, Udržovatel a svrchovaný Vládce celého stvoření. Je spravedlivý a svatý, milosrdný a milostivý, dlouhoshovívající a hojný v neochvějné lásce a věrnosti. Moc a vlastnosti projevené v Synu a v Duchu svatém jsou rovněž zjevením Otce.

(Genesis 1,1; Zjevení 4,11; 1. Korintským 15,28; Jan 3,16; 1 Jan 4,8; 1. Timoteova 1,17; Exodus 34,6.7; Jan 14,9)

4. Bůh Syn - věčný Syn, se stal člověkem v Ježíši Kristu. Skrze něj byly stvořeny všechny věci, zjeven Boží charakter, uskutečnilo se spasení lidstva a svět je jím souzen. Věčný pravý Bůh se v Ježíši Kristu stal také pravým člověkem. Počat z Ducha svatého, narodil se z Marie, panny. Žil a byl pokoušen jako člověk, a přesto byl dokonalým ztělesněním Boží spravedlnosti a lásky. Svými zázraky projevil Boží moc a prokázal, že je Boží zaslíbený Mesiáš. Dobrovolně trpěl a místo nás zemřel na kříži za naše hříchy. Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a slouží v nebeské svatyni v náš prospěch. Znovu přijde v slávě, aby provždy vysvobodil svůj lid a obnovil všechny věci.

(Jan 1,1-3.14; 5,22; Koloským 1,15-19; Jan 10,30; 14,9; Římanům 6,23; 2. Korintským 5,17-19; Lukáš 1,35; Filipenským 2,5-11; Židům 2,9-18; 1. Korintským 15,3.4; Židům 8,1.2; Jan 14,1-3)

5. Duch svatý - Bůh, věčný Duch, spolupůsobil s Otcem a Synem při stvoření, vtělení a vykoupení. Inspiroval pisatele Bible. Naplňoval Kristův život mocí. Zve a přesvědčuje lidi. Ty, kteří ho poslechnou, obnovuje a proměňuje k Božímu obrazu. Poslán Otcem a Synem, aby byl vždy s Božími dětmi, obdarovává církev duchovními dary, zmocňuje ji k vydávání svědectví o Kristu a v souladu s Písmem ji uvádí do veškeré pravdy.

(Genesis 1,1.2; Lukáš 1,35; 2. Petr 1,21; Lukáš 4,18; Skutky 10,38; 2. Korintským 3,18; Efezským 4,11.12; Skutky 1,8; Jan 14,16-18.26; 15,26.27; 16,7-13)

6. Stvoření - Bůh je Stvořitel všeho a v Písmu podal spolehlivou zprávu o své stvořitelské činnosti. V šesti dnech Pán stvořil nebe i zemi i všechno pozemské tvorstvo a odpočinul sedmého dne onoho prvního týdne. Tak ustanovil sobotu jako trvalý památník svého dokončeného stvořitelského díla. První muž a žena byli učiněni k Božímu obrazu jako vrcholné dílo stvoření. Obdrželi vládu nad světem a zodpovědnost pečovat o něj. Svět byl po dokončeném stvoření velmi dobrý a zvěstoval Boží slávu.

(Genesis 1,2; Exodus 20,8-11; Žalm 19,2-7; 33,6.9; 104; Židům 11,3)

7. Přirozenost člověka - Muž a žena byli stvořeni k Božímu obrazu, vybaveni individualitou a schopností svobodně myslet a jednat. I když byli stvořeni jako svobodné bytosti, jsou závislí na Bohu životem, dýcháním a vším ostatním. Každý člověk je nedělitelnou jednotou tělesných, duchovních a duševních projevů. Když naši první rodiče neuposlechli Boha, popřeli svou závislost na něm, a ztratili tím své vznešené postavení pod Boží vládou. Boží obraz v nich byl porušen, a oni se stali kořistí smrti. Jejich potomci dědí tuto padlou přirozenost s jejími následky, rodí se se slabostmi a náklonnostmi ke zlému. Bůh však v Kristu smířil svět se sebou a svým Duchem obnovuje ve smrtelných lidech činících pokání obraz jejich Tvůrce. Stvořeni k Boží slávě jsou povoláni milovat Boha, milovat se navzájem a starat se o své životní prostředí.

(Genesis 1,26-28; 2,7; Žalm 8,4-8; Skutky 17,24-28; Genesis 3; Žalm 51,7; Římanům 5,12-17; 2. Korintským 5,19.20; Žalm 51,12; 1. Jan 4,7.8.11.20; Genesis 2,15)

8. Velký spor - Celé lidstvo je vtaženo do velkého sporu mezi Kristem a satanem, v němž jde o Boží charakter, Boží zákon a Boží svrchovanou vládu nad vesmírem. Tento spor začal v nebi, když jedna ze stvořených bytostí, obdařená možností volby, se začala povyšovat. Stala se satanem, Božím odpůrcem, který do odboje strhl část andělů. Svedl Adama a Evu do hříchu, a tím uvedl ducha vzpoury na naši zemi. Hřích znetvořil Boží obraz v lidech, narušil pořádek ve stvořeném světě a zapříčinil zkázu celé země potopou. Celé tvorstvo pozoruje náš svět, který se stal jevištěm vesmírného sporu, na jehož konci bude Bůh lásky obhájen. Na pomoc v tomto sporu posílá Kristus svému lidu Ducha svatého a věrné anděly, kteří mají věřící vést, chránit a podporovat na cestě spasení.

(Zjevení 12,4-9; Izaiáš 14,12-14; Ezechiel 28,12-18; Genesis 3; Genesis 6-8; 2. Petr 3,6; Římanům 1,19-32; 5,12-21; 8,19-22; Židům 1,14; 1. Korintským 4,9)

9. Kristův život, smrt a zmrtvýchvstání - Jediný smiřující prostředek za lidský hřích Bůh poskytl v Kristově životě dokonalé poslušnosti Boží vůle, v jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Ti, kteří vírou přijímají toto smíření, mohou mít věčný život a celé tvorstvo může lépe chápat nekonečnou a svatou lásku Stvořitele. Toto dokonalé smíření obhajuje spravedlnost Božího zákona a milostivost Božího charakteru, protože odsuzuje náš hřích a poskytuje nám odpuštění.

Kristova smrt je zástupná a očisťující, smiřující a proměňující. Kristovo zmrtvýchvstání zvěstuje Boží vítězství nad mocnostmi zla a těm, kteří smíření přijímají, zaručuje konečné vítězství nad hříchem a smrtí. Vyhlašuje vládu Ježíše Krista, před kterým se skloní každé koleno na nebi i na zemi.

(Jan 3,16; Izaiáš 53; 1. Petr 2,21.22; 1. Korintským 15,3.4.20-22; 2. Korintským 5,14.15.19-21; Římanům 1,4; 3,25; 4,25; 8,3.4; 1. Jan 2,2; 4,10; Koloským 2,15; Filipenským 2,6-11)

10. Zkušenost spasení - Z nekonečné lásky a milosrdenství Bůh kvůli nám ztotožnil s hříchem Krista, který hřích nepoznal, abychom se v něm směli stát před Bohem spravedlivými. Pod vlivem Ducha svatého si uvědomujeme svou ubohost, uznáváme svou hříšnost, litujeme svých přestoupení a věříme v Ježíše jako Pána a Krista, jako zástupce i vzor. Tato víra, která přijímá spasení, vzniká působením Boží moci prostřednictvím Písma a je darem Boží milosti. Skrze Krista jsme ospravedlněni, přijati za Boží syny a Boží dcery a vysvobozeni z nadvlády hříchu. Skrze Ducha jsme znovuzrozeni a posvěceni. Duch obnovuje naši mysl, do našeho srdce vpisuje Boží zákon lásky a dává nám moc žít svatým životem. Zůstáváme-li v něm, stáváme se účastníky Božské přirozenosti a máme jistotu spasení nyní i na soudu.

(2. Korintským 5,17-21; Jan 3,16; Galatským 1,4; 4,4-7; Titova 3,3-7; Jan 16,8; Galatským 3,13.14; 1.Petr 2,21.22; Římanům 10,17; Lukáš 17,5; Marek 9,23.24; Efezským 2,5-10; Římanům 3,21-26; Koloským 1,13.14; Římanům 8,14-17; Galatským 3,26; Jan 3,3-8; 1. Petr 1,23; Římanům 12,2; Židům 8,7-12; Ezechiel 36,25-27; 2. Petr 1,3.4; Římanům 8,1-4; 5,6-10)

11. Růst v Kristu - Svojí smrtí na kříži Ježíš zvítězil nad mocnostmi zla. Jako ten, kdo během své pozemské služby přemáhal démony, zlomil jejich moc a zpečetil jejich konečný osud. V Ježíšově vítězství spočívá i naše vítězství nad mocnostmi zla, které se nás pokouší stále ovládat, i když s Kristem žijeme v pokoji, v radosti a v jistotě jeho lásky. Nyní nás posiluje Duch svatý, který v nás přebývá. Trvalé odevzdávání Ježíši jako Pánu a Spasiteli nás osvobozuje od břemen minulých hříchů. Nežijeme už v temnotách, ve strachu ze zlých mocností, v nevědomosti a bezesmyslnosti dřívějšího života.

Ježíš, který nás vysvobodil, nás povolává, abychom neustále rostli v podobu jeho povahy, abychom s ním denně udržovali spojení v modlitbách, abychom se sytili jeho Slovem, abychom hluboce uvažovali o jeho Slovu a o jeho mocné péči, abychom ho chválili písněmi při společných bohoslužbách a abychom se zapojili do misijního úkolu svěřeného církvi. Když se budeme věnovat službě lásky těm, kdo žijí kolem nás a budeme svědky o Jeho spasení, jeho neustálá přítomnost skrze Ducha svatého promění každý okamžik a každý úkol v duchovní zážitek.

(Žalm 1,1-2; 23,4; Žalm 77,11-12; Koloským 1,13-14; 2,6. 14-15; Lukáš 10,17-20; Efeszkým 5,19-20; 6,12-18; 1. Tesalonickým 5,23; 2. Paralipomenon 2,9; 3,18; 2. Královská 3,17-18; Filipenským 3,7-14; 1 Tesalonickým 5,16-18; Matouš 20,25-28; Jan 20,21; Galatským 5,22-25; Římanům 8,38-39; 1. Janova 4,4; Židům 10,25)

12. Církev - Církev je společenství věřících, kteří vyznávají Ježíše jako Pána a Spasitele. V návaznosti na starozákonní Boží lid jsme povoláni ze světa k společné bohoslužbě, k vzájemnému společenství, k vzdělávání se v Božím slově, k slavení večeře Páně, k službě všem lidem a k celosvětovému zvěstování evangelia. Církev přijímá svou autoritu od Krista, vtěleného Slova, a z Písma, psaného slova. Církev je Boží rodina; její členové, které Bůh přijal za své děti, žijí na základě nové smlouvy.

Církev je společenství víry, Kristovo tělo, jehož hlavou je sám Ježíš Kristus. Církev je nevěsta, za kterou Kristus zemřel, aby ji mohl posvětit a očistit. Až se vrátí jako Vítěz, budou před něj postaveni věrní všech věků, které vykoupil svou krví, bude to slavná církev bez vady a vrásky, svatá a bez úhony.

(Genesis 12,3; Skutky 7,38; Efezským 4,11-15; 3,8-11; Matouš 28,19.20; 16,13-20; 18,18; Efezským 2,19-22; 1,22.23; 5,23-27; Koloským 1,17.18).

13. Ostatek a jeho poslání - Univerzální církev tvoří všichni ti, kteří skutečně věří v Krista. V posledních dnech, v čase rozsáhlého odpadnutí, jsou ostatky církve povolány zachovávat Boží přikázání a víru Ježíšovu. Tyto ostatky oznamují příchod hodiny soudu, zvěstují, že spasení je možné jen v Ježíši Kristu a hlásají blízkost jeho druhého příchodu. Toto zvěstování symbolizují tři andělé ze 14. kapitoly Zjevení. Současně probíhá v nebi soud a na zemi je jeho výsledkem pokání a náprava. Každý věřící je povolán k osobní účasti na tomto celosvětovém svědectví.

(Zjevení 12,17; 14,6-12; 18,1-4; 2. Korintským 5,10; Juda 3,14; 1. Petr 1,16-19; 2. Petr 3,10-14; Zjevení 21,1-14).

14. Jednota Kristova těla - Církev je jedno tělo s mnoha údy, které Bůh povolává z každého národa, pokolení, jazyku a lidu. V Kristu jsme nové stvoření. Nesmí nás dělit rasové, kulturní, vzdělanostní a národnostní rozdíly nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem a ženou. Všichni jsme si rovni v Kristu, který nás jedním Duchem spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme navzájem sloužit. Díky zjevení Ježíše Krista v Písmu máme podíl na stejné víře a naději a hlásáme všem jednotné svědectví. Tato jednota má svůj zdroj v jednotě trojjediného Boha, který nás přijal za své děti.

(Římanům 12,4.5; 1 Korintským 12,12-14; Matouš 28,19.20; Žalm 133,1; 2. Korintským 5,16.17; Skutky 17,26.27; Galatským 3,27.29; Koloským 3,10-15; Efezským 4,14-16; 4,1-6; Jan 17,20-23)

15. Křest - Křtem vyznáváme svou víru v smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a svědčíme, že jsme zemřeli hříchu a chceme žít novým životem. Takto uznáváme Krista za Pána a Spasitele, stáváme se jeho lidem a jsme přijati za členy jeho církve. Křest je symbolem našeho spojení s Kristem, odpuštění našich hříchů i toho, že jsme přijali Ducha svatého. Je potvrzením víry v Ježíše Krista , jakož i znamením pokání a koná se ponořením do vody. Křest následuje po důkladném vyučování z Bible a přijetí jejího učení.

(Matouš 28,19.20; Římanům 6,1-6; Koloským 2,12.13; Skutky 2,38; 16,30-33; 22,16)

Doporučené knihy:

Připraven odpovědět - Joe Engelkemier

Spasení z víry a tvoje vůle - Morris L. Venden

Adventisté sedmého dne věří pdf

Čemu věříme 2. část - věroučné body 16-28

16. Večeře Páně - Večeře Páně je účastí na symbolech Ježíšova těla a krve jako vyjádření víry v něho, našeho Pána a Spasitele. V tomto prožitku společenství je přítomen Kristus, který ...