Chcete prožívat neuvěřitelné vyslyšení modliteb?

Vloženo: 19.02.2012
Zhlédnuto: 13319x
Témata: Hledání Boha

Tisk

Máte spoustu starostí a trápení a zdá se vám, že vaše modlitby Bůh nevyslýchá? Přečtěte si úryvky z knížky „Když potřebuješ neuvěřitelné vyslyšení modliteb“ Rogera J.Morneaua. Tohoto muže, který byl dříve mezi uctívači démonů a měl možnost nahlédnout na taktiky nepřítele, Bůh podivuhodně vytrhl z tohoto prostředí a použil ve svém velkém díle záchrany lidí.

Díky svému nemocnému srdci musel Roger J. Morneau  trávit mnoho hodin na lůžku, ale nebral to jako omezení, ale jako úžasnou příležitost trávit s Pánem na modlitbách mnohem více času. Z touhy po co nejužším vztahu s Bohem se zrodila jeho služba modlitebníka a přímluvce za druhé lidi. Objevil zdroj Boží moci, který je nám všem k dispozici – krev Ježíše Krista prolitou na kříži za hříchy celého světa. Právě u paty kříže denně čerpal sílu i v tak omezených podmínkách sloužit Bohu a být oporou druhým, kteří se ocitli v jakékoli tísni. Právě důvěra v moc očišťující krve Ježíše Krista stála na počátku mnoha podivuhodně vyslyšených modliteb.

R. J. Morneau popisuje v knize „Když potřebuješ neuvěřitelné vyslyšení modliteb“ několik principů, díky kterým  byly jeho modlitby tak neuvěřitelně vyslýchány a díky kterým mohl prožívat tolik zkušeností:

Ve světle písma, jestliže se chceme těšit z pevného vztahu s Kristem, není žádný lepší způsob, jak jej získat, než o tom hovořit v modlitbě s naším nebeským Otcem. A ze zkušenosti jsem přišel na to, že nic nezaujme  jeho pozornost tolik, jako naše modlitební konverzace s ním o jeho Synovi a Kristově božském charakteru.

Moje výzva k modlitbám pro každého z nás spočívá v tom, abychom denně pokorně žádali našeho nebeského Otce nejen o to, aby naše děti, přátelé přijímali zásluhy Ježíšovy smrti na kříži, ale aby jim Duch svatý také udělil nebeskou lásku, nebeskou radost a nebeský pokoj. Navíc bychom jej měli žádat o to, aby jim přidal i božské vlastnosti – trpělivost, dobrotu a mírnost. Raduji se, když mohu říct, že mnozí rodiče, kteří si vzali k srdci mou výzvu k modlitbám, nyní vyprávějí o podivuhodných výsledcích.

Už dlouho jsem byl přesvědčen o tom, že jako křesťané bychom měli udělat pro jiné to, co udělal Kristus, tedy to, co oni sami pro sebe nemohou nebo nechtějí udělat. To znamená prosit za odpuštění jejich hříchů. Pán Ježíš nám dal příklad. Když umíral na kříži, prosil Otce za odpuštění hříchů pro ty, kteří ho ukřižovali (Lukáš 23,34).

Nedovedu vysvětlit, co se děje, když prosíme Pána za odpuštění hříchů druhých lidí, ale viděl jsem pronikavé změny, které se začaly odehrávat v jejich životech. Pán Bůh nikdy ani na okamžik nenarušil svobodnou vůli lidí, za které se modlíme. Ale tím, že se za ně modlíme, otevíráme Bohu možnost, aby do jejich života zasáhl svou zvláštní mocí. On vyprostí tyto lidi z okovů hříchu a oni se pak mohou  ve své svobodě rozhodnout pro dobro.

Nejprve žádat o vlastní očištění

„Může se stát, že mé modlitby nedosáhnou k Bohu?“ zeptal se mě náhle pan T., „někdy mívám tento dojem.“ Odpověděl jsem, že je to dobrá otázka. Pak jsem mu v bibli na postojích Božího lidu ukázal, jak se často zbavili Boží zvláštní pomoci tím, že porušovali Boží zákony nebo jiné příkazy, například když Izraelci útočili na město Ai (viz Jozue 7). Také Izaiáš 59,1-2 nám říká, že hřích působí jako izolace mezi Bohem a lidstvem. Hřích přeruší veškerou Božsko-lidskou komunikaci. Pan T. mě ujistil, že na konci každého dne vyznává všechny své hříchy a dává si s Bohem věci do pořádku. Text v 1. Janově 1,9 nám říká, že „jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ Pevně věřím, že to jsou právě tyto zdánlivé maličkosti, o kterých nikdy neslyšíme z kazatelen, ale které tolikrát zabránily našim modlitbám, aby dosáhly k Bohu. Pan T. mě požádal, abych mu popsal, jak začínám svou modlitbu. Vysvětlil jsem mu, že nikdy od Boha nic nežádám, dokud ho nepoprosím, aby mi odpustil všechny mé myšlenky, slova i skutky, které mě od něj oddělily. I když jsem již s Bohem hovořil před půlhodinou, pokud k němu v modlitbě přicházím opět, nejprve pozvednu opět své srdce vzhůru k Bohu v díkůvzdání a poté se ujistím, že se mezi nás nic nedostalo.

Božský vliv Ducha svatého

Potřebujeme pozoruhodnou sílu našeho Boha Stvořitele pro naše boje proti nám samotným, proti hříchu a proti moci padlých andělů. Takový božský prvek může vstoupit do našich životů jen prostřednictvím Ducha Svatého. Stále dokola děláme rok co rok všechno, abychom se mohli dostat do Boží blízkosti, s výjimkou té jediné pravé věci. Naše modlitby nebývají vyslyšeny a my jsme si na to tak zvykli, že když někdo obdrží odpověď na modlitbu, jsme překvapeni, a pokud je těchto odpovědí více, považujeme to za zázrak.

„Kristus prohlásil, že božský vliv Ducha svatého bude s jeho následovníky až do konce. Ale tento slib není doceněn, jak by měl, a proto jeho splnění není tak viditelné, jak by mohlo být. Zaslíbení Ducha je záležitostí, o které se málo přemýšlí, výsledkem toho je jediné, co lze očekávat – duchovní  vyprahlost, duchovní temnota, duchovní úpadek a smrt. Méně důležité záležitosti zabírají pozornost, a přitom božská síla, která je nezbytná pro růst a úspěch církve a která s sebou přináší všechna další požehnání, chybí, ačkoli je nabídnuta v nekonečné plnosti.“ (8T 21)

Velká moc v zásluhách Kristovy krve

V Bibli je jedna kapitola, která je pro mne důležitější než mnohé jiné, a vždy všem poukazuji na to, jak mocná je to kapitola. Jedná se o 27.kapitolu Matoušova evangelia. Zvykl jsem si na to, že každý den si znovu přečtu v této kapitole text od 24. do 54.verše, abych si neustále připomínal Kristovu oběť, uskutečněnou pro mou záchranu. Ačkoli to zabere jen 4 minuty, Boží Duch pak naplní mou mysl božským vlivem pro zbytek dne. Přemýšlím nad biblickou zprávou od Pilátova soudu  až po Golgotu, kde Boží Syn zemřel na kříži. Z osobních zkušeností mohu potvrdit, že jsem nalezl velkou moc v zásluhách Kristovy krve a pochopil jsem, jak velkou duchovní sílu mohu obdržet, když soustředím svou pozornost na Ježíšovo utrpení na Golgotě. Aby božská síla mohla působit v našich životech a modlitbách, musíme před Bohem Otcem vyznat svou úplnou bezmocnost. Dále musíme sami sebe vidět jako ubohé smrtelníky, bezcenné a k ničemu. Bible prohlašuje, že „jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše...(Izaiáš 64,6 PBK)

Když tuto zkušenost vyznáme nebeskému Otci a spojíme své přiznání s žádostí o zásluhy Kristovy krve, tím uznáváme, že Kristus je naším jediným prostředníkem záchrany. Pak nám Otec požehná „skrze koupel znovuzrození a obnovení Ducha Svatého“, jak říká v dopise Titovi 3,5. Odpovědi na naše modlitby pak budou naplněny mocí a Duch svatý bude konat zázraky spasení v životech těch, za které se modlíme. Duch bude pracovat stejným způsobem, jak podle záznamů Nového zákona pracoval dříve pro rané křesťany.

Před časem se jeden kazatel, který byl potěšen mými knihami o modlitbě, ptal, proč kladu tak velký důraz na Boží utrpení na Golgotě. Okamžitě mi Boží Duch pomohl odpovědět: „Protože tam je zdroj Boží moci.“ Ano, to je místo, kde nalezneme sílu, která nám dává vítězství nad vlastním já, nad hříchem, nad pokušeními světa, a především nad mocí padlých andělů.

Věřte proto a důvěřujte v moc přímluvných modliteb a denně žádejte, aby byly lidem za které se přimlouváte připsány zásluhy Ježíšovy božské krve, a aby byli očištění zásluhami Ježíše Krista od svých hříchů.

Vytrvalost v modlitbách za druhé

V Touze věků je nám řečeno: „Jedině opravdová, vytrvalá modlitba k Bohu ve víře...může lidem přinést pomoc Ducha svatého v boji proti knížectvím a mocnostem, proti vládcům temnosti tohoto světa a zlým duchům na výšinách.“ (VDV303, GC431)

Dostávám mnoho dopisů, které vyprávějí o tom, jak Boží Duch proměňuje životy, napravuje beznadějné situace a poskytuje vítězství zoufalým. Žít na území nepřítele v těchto závěrečných hodinách pozemské historie není jednoduchý úkol, ale jsme ujištěni, že Ježíš nás přes to všechno vidí. A přijde den, kdy budeme uznáni za vítěze a přijmeme odměnu, o které se Pán Ježíš zmínil: „Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“ (Zjevení 2,7)

Žádejte, aby Duch svatý udělil lidem, za které se modlíte šest nebeských vlastností

Přišel dopis v kterém žádala o modlitby jedna žena, která se provdala před 36 lety, vychovala k dospělosti dvě milé děti, zatímco žila pod tyranskou nadvládou svého manžela, jehož chování by se dalo popsat jako „křesťanská arogance“.  Ve své odpovědi jsem zdůraznil skutečnost, že ačkoli je s Bohem všechno možné, jednu věc musíme mít na paměti: Pán nebude nutit jejího manžela do něčeho, co by sám nechtěl udělat. Svobodná vůle je drahocenný dar, který dal Bůh všem a který nikdy nikomu nevezmeme, bez ohledu na to, jak moc bychom jej o to prosili. Nicméně jsem jí vysvětlil, že prostřednictvím dokonalého plánu záchrany našeho nebeského Otce se může stát její manžel Leo naprosto znamenitým člověkem navzdory jejímu objektivnímu pohledu na něj.  To znamená, že Duch svatý prostřednictvím našich modliteb mu věnuje část nebeské milosti, která zdobí Kristův charakter.

Vyzval jsem jí, ať se přidá k mým každodenním modlitbám o Ducha svatého, aby udělil jejímu manželovi šest mocných požehnání, začínající nebeskou láskou, nebeskou radostí a nebeským pokojem. Vysvětlil jsem jí, že tyto dary stabilizují vliv na padlou lidskou mysl a mohou obnovit ono vyvážené myšlení. Další tři faktory – trpělivost, mírnost a dobrota také způsobí divy v jeho životě. Když je člověku propůjčena moc „Ducha života v Kristu Ježíši“ (viz Římanům 8,2), pak božské požehnání může změnit despotu ve světce, arogantního jedince v člověka, který bude upřednostňovat blaho jiných před svým vlastním, a bude to dělat s radostí. Než jsem dokončil dopis pro Florenc, připomenul jsem jí, že všichni zachránění v Božím království budou mít tyto nebeské ctnosti. Proto by neměla váhat a žádat Boha, aby je udělil oběma pro ně samotné, ale i pro ostatní.

Uplynul rok a já jsem obdržel dopis, který nadchl mé srdce na několik dalších dní. Ano, hádáte správně, z Lea se stal úplně jiný člověk, osvícený nebeským světlem, majestátní slávou Immanuela.

Nepochybujte a učte  se verše zpaměti

Mnozí z Božího lidu jen nesnadno přijímají skutečnost, že Bůh opravdu odpustil všechny jejich hříchy. Vím o jediném způsobu, jak uniknout duchovní malárii,která ničí křesťanskou zkušenost mnoha lidí. Je jím učení se zpaměti biblických veršů, jež hovoří o Boží lásce k hříšníkům, jako například verš zapsaný v Janově evangeliu 3,16, nebo Micheáš 7,18. Často nabádám lidi, ať se učí zpaměti biblické verše, aby jim je Duch svatý mohl v čase potřeby připomenout. Může je pak mnohem snáze plnit nadějí, vírou v Boha a dá jim sílu odporovat zlu. Vždy mě povzbudí, když se setkávám s lidmi, kteří se rozhodli přiblížit k Bohu tím, že se učí zpaměti jeho slovo. Mohu vidět, jak na nich Duch svatý pracuje, a to je báječné.

Zkušenost

„Vážený pane Morneau, chtěla bych vám napsat, jak Duch svatý přetvořil životy mnoha členů mé rodiny..Pán vás použil k požehnání mého života a nyní mne používá k požehnání životů více než stovky jednotlivců, které mám na svém modlitebním seznamu.

Naši rodiče vychovali svých osm dětí pro Pána. Byli jsme vychováváni k lásce a vzájemnému respektu, abychom byli pracovití a spolehliví. Je smutné přiznat, že v dospělosti jsme si ponechali jen velmi málo z těchto principů. Ve skutečnosti naše životy ovládlo zcela opačné nasměrování. Během posledních pěti let tři z nás našli cestu zpět do Církve adventistů sedmého dne. Nyní jsme si přečetli vaše knihy a začali jsme se modlit způsobem, jaký jste v nich popsal. Poté jsme viděli zázraky Boží milosti, jež se odehrávali na našich sourozencích. Vidím projevy lásky u lidí, kteří dříve odpovídali jen s nenávistí, připraveni kdykoli bojovat. Mohu  dosvědčit výměnu srdcí, která byla tak odmítavá, že jsem si nikdy nepomyslela, že ještě někdy spatřím jejich pozitivní postoj k Bohu.

Jediný důvod, proč vám to vše píši, spočívá v tom, že to jsou některé ze zázraků, které jsem viděla na vlastní oči...Pán je tak dobrý, On slyší a žehná naše modlitby...V Boží lásce Sandra M.

Nakonec ještě něco k zamyšlení ze svědectví  Rogera J. Morneaua

V roce 1946, zatímco jsem se přidružil ke skupině uctívající duchy, jsem slyšel, jak velekněz tajné společnosti prohlašuje, že adventisté sedmého dne jsou lidé, které jejich velký mistr (satan) nenávidí nejvíce ze všech lidí na planetě Zemi.

E.G.Whiteová napsala: „(Věřící) cítí malý odpor proti satanu a jeho dílu, protože nevědí o jeho moci a zlobě a o obrovském rozsahu jeho boje proti Kristu a Kristově církvi. V tom se mýlí mnoho lidí. Neuvědomují si, že jejich nepřítel je mocný vojevůdce, který ovládá mysl zlých andělů a podle dobře promyšlených plánů obratnými tahy vede válku proti Kristu, aby znemožnil záchranu lidí.

„Moc a zloba satana a jeho následovníků by nás mohly právem znepokojovat, kdyby nám svrchovaná moc Vykupitele neposkytovala útočiště a vysvobození. (GC 507,508, 517)

Další díla tohoto autora:

Cesta do nadpřirozeného světa

Neuvěřitelné vyslyšení modliteb

Více neuvěřitelných vyslyšení modliteb

Když potřebuješ neuvěřitelné vyslyšení modliteb