Ben Carson kandidát Amerických voleb a jeho životní příběh

Vloženo: 13.07.2015
Zhlédnuto: 10725x
Témata: Aktuální světové dění

Tisk

„Ucházím se o prezidentskou nominaci Republikánské strany v Amerických volbách v roce 2016, oznámil známý neurochirurg a autor knížky „Zlaté ruce" Ben Carson dne 4.5.2015. Informovala o tom agentura Reuters.

Co je na tom zvláštního? Ben Carson má za sebou zajímavý životní příběh. Okusil společenské dno i výšiny, začínal jako chuďas a outsider v chudinské černošské čtvrti, vypracoval se na světově uznávaného neurochirurga a dnes se pokouší o prezidentskou kandidaturu. Jako chirurg se proslavil zejména v roce 1987 tím, že se svým týmem oddělil při 22 hodin trvající operaci jako první na světě dvě siamská dvojčata spojená lebkou a je držitelem Prezidentské medaile svobody, kterou mu v roce 2008 udělil George W. Bush. Ben Carson se svojí manželkou Candy založili v roce 1994 nadaci, která podporuje gramotnost, školní vzdělávání a sportovní aktivity. Populární je Carsonova řeč z roku 2013, kde při národní modlitební snídani v roce 2013, v přítomnosti prezidenta Baracka Obamy obhajoval rovnou daň, soukromé zdravotní spořící účty a jiné...

Přes tyto životní cesty a úspěchy si Carson zachoval víru v Boha a je členem Církve Adventistů sedmého dne, která světí Biblický sobotní den odpočinku. Víra v Boha jeho milující maminky byla také i motorem k úspěchu, protože Bůh je tím, kdo dává věřícím moudrost, působí chtění a koná své záměry s námi. V jednom rozhovoru pro Adventistickou tiskovou agenturu (ANN) Ben Carson na otázky uvedl:

Cítíš větší odpovědnost díky pozornosti, kterou na tebe zaměřila média?

„Není pochyb o tom, že to tak zařídil Bůh. Jsem přesvědčen, že on řídil a řídí celý můj život. Když člověka postaví na pódium, pak je jeho největší odpovědností, aby si uvědomil, kdo ho tam postavil."

Jak zvládáš pozornost médií?

„Pokorně si díky modlitbám uvědomuji, že musím zůstat připoután k prostředí, z něhož pocházím. Když se člověk dostane na výsluní médií, je snadné si myslet, že je výjimečný. Je potřeba toto pokušení potlačit a pamatovat na to, že ve všem, co dělám, je Bůh na prvním místě."

Co by sis přál, aby se lidé dozvěděli o církvi adventistů, když sledují tvůj život?

„Přeji si, aby pochopili, že jsme přemýšliví a laskaví, že máme své hodnoty a principy, které nám Bůh dal ve svém slovu a podle kterých žijeme."

Cítil jsi někdy, že by bylo jednodušší či výhodnější popřít příslušnost k církvi adventistů?

„Ne, určitě ne. Dobře víte, že vyšla řada článků, ve kterých bylo napsáno: „Carson je adventistou sedmého dne, a to znamená, že věří ve stvoření, které proběhlo v šesti dnech. Ha, ha, ha." Víte, já jsem pyšný na to, že věřím tomu, co řekl Bůh. Mnohokrát jsem vyjádřil, že toto učení budu obhajovat před kýmkoliv. Pokud někdo bude chtít kritizovat skutečnost, že věřím v doslovné stvoření během šesti dnů, ať ji kritizuje. Já také vím o mnoho problémech v tom, čemu věří oni. V posledku stejně záleží na tom, čemu člověk věří - buď věříme tomu, co říká Boží slovo, nebo věříme tomu, co vymyslel člověk. Každý člověk se musí rozhodnout. A já jsem se rozhodl. (celý rozhovor v časopise Advent)

Nikdo by dnes neřekl, že se Ben narodil v jedné chudinské čtvrti Detroitu. V jeho 8 letech ho opustil otec a on zůstal sám se starším bratrem Curtisem a maminkou v černošském ghettu. Matka dlouho a těžce pracovala, aby měli na živobytí, neměla tedy na syny příliš času. Doma byl s bratrem stále jak přilepený k televizi a sebevědomí bylo na nule. To jsou mnohdy reálné problémy v životě každého z nás, kdy nevíme co bude zítra dál...

Beniaminovi stále více narůstaly problémy ve škole i se spolužáky. V kolektivu se mu děti posmívali, uráželi ho a patřil mezi nejhorší žáky jak v učení, tak v chování. Měl totiž velké problémy ovládat svůj vztek. Ve 14 letech při jednom z rozčílení téměř zabil kamaráda Boba, když ho nožem bodl do břicha. Nůž se naštěstí zlomil, jak se zarazil o sponu opasku. Když mu došlo, co se mohlo stát, řekl si, že vztek už nikdy nesmí být jeho pánem.

Jeho maminka jednoho dne vypnula televizi a poslala Bena a Curtise do knihovny. Od toho dne museli pravidelně číst. Zpočátku to byl problém, ale čím více četli, tím více se zlepšovali i ve škole a tím více je začalo učení bavit. Maminka trpěla těžkými depresemi, ale na život svých chlapců měla velký vliv. Povzbuzovala je, každý den jim dodávala sebedůvěru slovy „ty to zvládneš, máš na víc" a důsledně je nutila učit se, přestože sama neměla vzdělání a psala i četla jen s velkými obtížemi. Především ale doufala v Boha, který byl její pomocí a nadějí. Na druhý stupeň školy a později k maturitě již Ben i Curtis přistupovali jako premianti třídy. Díky své obrovské píli se stal Ben nejlepším žákem školy.

Po mnoha nepříjemnostech spojených s jeho černošským původem byl přijat na prestižní univerzitu v Yale. Na studia si vydělával a přes to školu dokončil s výborným prospěchem. Bylo to zvláště proto, že nebyl povrchním studentem, ale byl zvyklý studovat vše do hloubky. Zajímala ho medicína a tak se stal lékařem v oblasti neurochirurgie v univerzitní nemocnici Johna Hopkinse v americkém městě Baltimore. Velice brzy se stal vyhledávanou špičkou ve svém oboru. Stejně jako jeho maminka přijal i Ben do svého srdce Pána Boha, díky kterému dokázal zvítězit i sám nad sebou.

Možná není náhodou, že v době, kdy sílí hnutí na uzákonění nedělního dne odpočinku, kdy moc katolické církve v USA a po celém světě sílí, přesně tak, jak předpovídají Biblická proroctví v Daniel 7 kapitole a ve Zjevení Jana 13, se dostává adventní víra o Boží milosti ve spojení s Božím desaterem v srdci do většího zájmu a otázek lidí. Ať již tedy Bůh využije schopnosti Bena Carsona i jeho popularitu jakýmkoli způsobem, můžeme mít jistotu, že to opět bude vše podle Boží vůle, a podle uvedeného rozhovoru je to jistě i Benovým přáním.

Doporučené knihy:

Zlaté ruce - Ben Carson a Cecil Murphey