Proroctví Bible - Šelma vystupující z moře - Zjevení 13

Vloženo: 22.02.2011
Zhlédnuto: 386988x
Témata: Prorokové Bible a dneška

Tisk

Zjevení 13 1–10 - Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno. Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc. Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě? Kdo s ní může bojovat?“

Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči, a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců. Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi. Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je. Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem: Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka. Má-li někdo uši, slyš. Kdo má jít do zajetí, do zajetí půjde. Kdo má být zabit mečem, ten mečem padne.

Jedno je při výkladu biblických proroctví důležité - nesmíme do nich v žádném případě vkládat svůj názor nebo své předsudky. Nesmíme si „vymýšlet“, co znamenají jednotlivé prorocké symboly. Nesmíme postupovat jako mnozí falešní proroci, kteří Písmo vykládají, jak se jim to hodí. Musíme Bibli dovolit, aby se vykládala sama.

V minulém článku Kdo je Antikrist? - Daniel 7 kapitola  jste studovali, že podle všech znaků je jen jedna mocnost, která splňuje všechny znaky proroctví. Je to PAPEŽSKÝ SYSTÉM. Stačí porovnat Biblické proroctví s historií a pochopíte, proč Římská církev celá staletí zakazovala číst Bibli a pronásledovala a vraždila ty, kteří žili podle pravdy.

Mocnost malého rohu neoznačuje jednotlivé katolíky, ale papežský systém. Mnoho lidí, kteří se hlásí k této církvi, milují jistě Ježíše Krista z celého srdce. Bůh opravdu miluje lidi sváděné papežským systémem římskokatolické církve. Proto dal své Slovo, abychom ho mohli studovat a rozpoznat Boží varování, zaslechnout Ježíšův hlas a následovat ho.

Znaky šelmy s malým rohem z knihy Daniel se nápadně podobají znakům šelmy vycházející z moře Zjevení 13.

Moře (vody) = národy, rasy (Zjevení Jana 17,15)

Zvíře (šelma) = král nebo království (Daniel 7,17)

1. Šelma se vynořuje z moře (Zjevení 13,1)  Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma.

“Šelma“ v proroctví představuje království, národ či mocnost. Když šelma vystupuje z moře, znamená to, že jde o mocnost, která povstala na hustě osídleném území, na území kde je množství lidí, národů a jazyků.

2. Má deset rohů a sedm hlav (Zjevení 13,1) Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno.

“Rohy“ v biblických proroctvích představují krále, vládce, případně království (viz. Daniel 7,24 a 8,21, Zjevení 17,12). Se šelmou, která má deset rohů, se můžeme setkat i v sedmé kapitole knihy Daniel. Šelma, kterou Daniel ve vidění spatřil, představovala Římské impérium, které se rozpadlo na deset nástupnických států, představovaných deseti rohy.

Zjevení 17,9 - Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů. Podle Bible tedy těchto sedm hlav představuje sedm pahorků, na kterých „ta žena“ (neboli „veliké město“) sedí.  Právě Řím je  označován za město, které bylo vybudováno na sedmi pahorcích…

3. Podobá se jiným šelmám (Zjevení 13,2) Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví.

Daniel vidí symbolické šelmy představující čtyři říše, které vládly světu od doby, kdy žil, až do pádu Říma. Vidí je v opačném pořadí než apoštol Jan, což je dáno tím, že Daniel se díval dopředu - do budoucnosti (vidění měl kolem roku. 553 před naším letopočtem ), kdežto z Janova pohledu šlo o minulost (vidění měl kolem roku 96 našeho letopočtu) a díval se tedy zpět. Daniel spatřil mimo lva, medvěda a levharta, o kterých se zmiňuje i Jan ve Zjevení 13,2, také „čtvrtou šelmu. Byla děsivá a hrozná a měla strašnou sílu. Svými obrovskými železnými zuby hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. Lišila se od všech šelem, které ji předcházely, a měla deset rohů.“ (Dan 7,7 B21)

Z Danielova proroctví o čtyřech šelmách vyplývá, že lev představoval Babylón, medvěd Médo-Persii, levhart Řecko a čtvrtá šelma Řím.

Jisté je, že můžeme nalézt mnohé podobnosti mezi římskokatolickým náboženským systémem a pohanskými náboženstvími zmíněných mocností. Římská církev přijala a začlenila do své struktury a dále vytříbila mnoho způsobů uctívání a stylů vlády starověkých království.

Obřady a ceremonie převzaté z řeckého a babylónského období tvoří základ většiny liturgií, svátků a obřadů, které Římskokatolická církev dodržuje. Dokonce i tituly používané současnými papeži odpovídají těm, které používala raná pohanská náboženství a později monarchové, považovaní za zástupce bohů a někdy i za bohy samé.

Trojitá koruna, kterou nosí papež, je perského původu. Ten, kdo jí byl korunován, byl prohlášen za “krále nebes, země a podsvětí“. Není velkým překvapením, že spolu s trojitou korunou si papež nárokuje i tento pohanský titul.

Až do současnosti nosí papež i katoličtí biskupové a kardinálové stejná roucha jako kněží pohanského boha Dágona, včetně mitry ve tvaru rybí hlavy.

Římskokatolické doktríny jako je křest nemluvňat, kropení při křtu, učení o nesmrtelnosti duše, modlitby k mrtvým a uctívání jejich ostatků, opakované modlitby za použití růžence, učení o odpustcích, o očistci a věčném utrpení v pekle, učení o spasení ze skutků, o pokladnici zásluh mrtvých “svatých“, mše, svěcení neděle atd. jsou přímo převzaté ze starověkého Babylóna. Zkrátka – když ve 4. století Konstantin sloučil pohanství s křesťanstvím, otevřel tím dveře falešným doktrínám, které se postupně a plíživě začlenily do církevního systému.

4. Svou sílu, trůn i velikou moc má od draka (Zjevení 13,2) Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc.

Bible identifikuje draka ve Zjevení 20, 2 - Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a satan.

Šelma tedy dostala moc od Satana. Existuje také  druhá možnost výkladu. Ve Zjevení 12 můžeme číst o tom, že „veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy (stejná charakteristika jako u čtvrté šelmy z Daniele 7 a u šelmy z moře ze Zjevení 13), a na těch hlavách sedm korun ... se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu.“ (Zjevení 12,3-5 B21)

Zjevení 19,15-16 ukazuje, že tímto synem – mužem, který má pást národy železnou holí, je Kristus. Drak tak nepředstavuje pouze satana, ale také království, skrze které se ďábel pokoušel zabít právě narozeného Ježíše. Kdo krátce po Ježíšově narození nařídil vyvraždění malých dětí v Betlémě? Samozřejmě to byl král Herodes, který byl představitelem Římské říše.

Máme tedy další vodítko. Šelma z moře získala svou sílu, trůn i velikou moc od Říma a i od Satana. Tato charakteristika platí pro papežství stoprocentně. Je historickým faktem, že papežství je jediná mocnost, která povstala a přisvojila si římskou moc krátce po pádu Římské říše. Proč myslíte, že se tato církev jmenuje ŘÍMSKO-katolická?

5. Obyvatelé země před ní klekají (Zjevení 13,4.8) a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě... Budou se jí klanět všichni obyvatelé země.

To, že před šelmou z moře klekali a dosud klekají obyvatelé Země, znamená, že jí vzdávají božskou poctu, že ji uctívají. Z toho vyplývá, že nejde pouze o politickou mocnost, ale také o mocnost náboženskou. Je myslím zcela zřejmé, že také tuto charakteristiku Vatikán splňuje naprosto dokonale. Všichni víme, že není pouze státem, ale zároveň i církví.

6. Mluví pyšně a rouhavě (Zjevení 13,1.5-6) Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči ...Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi.

Co je rouhání? Jan 10, 33 - „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“

Marek 2, 7 - „Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“

Když je o šelmě z moře řečeno, že „má na hlavách jméno rouhání“ nebo že mluví „rouhavě“, znamená to, že se nejvyšší představitel této mocnosti prohlašuje za Boha na Zemi a přisvojuje si právo odpouštět hříchy.

Platí tato charakteristika v případě papežství? Přečtěte si následující citáty:

„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem... ...je jako by byl Bohem na zemi, jediný vládce věřících v Krista, vůdce králů, má plnost moci.“ (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, 1793, vol. VI, Papa II, str. 25-29)

„Bůh odděluje ty, které Římský Pontif, který zastává tyto funkce ne pouhého člověka, ale pravého Boha... ...ruší ne lidskou, ale spíše božskou autoritou.“ (Dekretále Řehoře IX., kniha 1, kapitola 7.3)

„Zastáváme na této zemi místo Boha Všemohoucího.“ (Velké encyklické listy papeže Lva XII, červen 1894)

„A Bůh sám je povinen řídit se soudy svého kněze a odpustit nebo neodpustit, podle toho, jestli kněz dá nebo nedá rozhřešení kajícníkovi...“ (Liguori, Povinnosti a důstojnost kněze, str. 27)

„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem, ale je jako Bůh, zástupce Boží... Je rovněž božským vladařem a nejvyšším vládcem, králem králů... Kdyby to bylo možné a andělé by mohli chybovat ve své víře, nebo by mohli myslet v rozporu s vírou, mohli by být souzeni a exkomunikováni papežem.“ (Výňatky z Ferrariho Církevního slovníku, článek o papeži)

Na uvedených příkladech můžeme vidět, že se papežství snaží zaujmout Boží místo a osobuje si právo odpouštět hříchy, tedy právo, které má jedině Bůh. To jsou rouhání nejvyššího druhu.

7. Bojovala proti svatým a zvítězila nad nimi (Zjevení 13,7)

Historickou skutečností ale zůstává, že papežství stojí za smrtí přibližně 100 milionů lidí (jiní uvádějí až 150 milionů), kteří byli zabiti často velice krutým způsobem jen proto, že odmítli přijmout autoritu Římskokatolické církve.

„Římská církev prolila více nevinné krve než jakákoliv jiná instituce, která kdy v lidstvu existovala.“ (W.E. Lecky, Vznik a vliv racionalismu v Evropě, vol. 2. str.32)

Je historickým faktem, že velké evropské války měly náboženský základ. Protestanté byli pronásledováni Římem, který rozpoutal mnohé válečné konflikty za jediným účelem – zničit reformaci. Pronásledováni byli Valdenští, Albigenští, Hugenoti... - všichni, kteří odmítli akceptovat papežská učení a drželi se pravd Božího slova.

Satan změnil taktiku – od pronásledování prostřednictvím pohanů, které neneslo zamýšlené ovoce (i přes mučednickou smrt mnohých věřících následovníků Ježíše Krista přibývalo), přešel k infiltraci církve, kterou přivedl k přijímání pohanských zvyků a pověr a k mnoha kompromisům. Křesťanství se stalo státním náboženstvím a papež, nejmocnější člověk tehdejšího světa, začal poslušnost vynucovat silou a pronásledovat ty, kteří ho odmítali uznat hlavou církve.

8. Měla moc po 42 měsíců (Zjevení 13,5.7)  a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců... Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem.

O stejném časovém období můžeme číst i v Danielovi 7. kapitole a ve Zjevení 12. kapitole. V Danielově proroctví je tento časový úsek popsán jako „čas, časy a polovina času“, stejný termín se objevuje i ve Zjevení 12,14. Ve Zjevení 12,6 je tento čas označen jako „tisíc dvě stě šedesát dní“.

Jde o různá vyjádření stále stejných časových období. Biblický měsíc má 30 dní, biblický rok 360 dní. Platí tedy, že 42 měsíců = 3,5 času (roku) = 1260 dní.

V tuto chvíli je důležité zmínit, že když biblická proroctví mluví v symbolech, potom jeden prorocký den odpovídá jednomu skutečnému roku. (V Ezechieovi 4,6 Bůh říká: „…ukládám ti za každý rok jeden den…“)

S použitím tohoto principu můžeme „čtyřicet dva měsíců“ ze Zjevení 13 přeložit jako 1260 let.

Pokud přičteme k roku 538 (oficiálnímu počátku Římskokatolické církve a státu) 1260 let, dostaneme rok 1798. Představuje-li tedy šelma z moře papežství, musíme najít historický důkaz, že v roce 1798 byla jeho moc radikálně omezena.

Dějiny mluví jasně. 10. března roku 1798, přesně 1260 let po vzniku papežské moci, poslal Napoleon Bonaparte svého generála Louise Alexandra Berthiera s jeho armádou do Říma. Papež byl zajat a o 18 měsíců později zemřel ve vyhnanství ve francouzské Valencii. Tato událost ukončila papežskou moc pokud jde o vynucování papežských nařízení silou.

9. Její smrtelná rána se zahojila (Zjevení 13,3) Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila.

Papežský systém utržil 10. března 1798 zdrcující ránu a pozbyl svou moc vynucovat poslušnost svých nařízení silou. „V roce 1798 generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a ustanovil sekulární.“ (Encyklopedie Britannica) Naplnilo se proroctví a byla tato smrtelná rána, kterou papežství utržilo, uzdravena?

V roce 1929 uznala italská vláda Vatikán za nezávislý stát. Papež se tak stal znovu také politickým vládcem. 9. března 1929 řekl: „Lidé celého světa jsou s námi.“ The San Francisco Chronicle otisklo článek o podepsání smlouvy na přední stránce svého vydání. Bylo v něm mimo jiné napsáno toto:„Mussolini a Gaspari podepsali historickou smlouvu… …uzdravující dlouholetou ránu.“

10. Celá země jde v obdivu za šelmou (Zjevení 13,3) Celá země šla v úžasu za tou šelmou.

Zesnulý papež Jan Pavel II. si dokázal naklonit srdce celého světa, o tom není pochyb. Celý svět šel v úžasu za ním. Jeho pohřbu se zúčastnily více než dvě stovky světových vůdců. Nejen politických, ale také náboženských. Prioritou současného papeže Benedikta XVI. jsou ekumenická jednání. Snaží se spojit křesťanské církve i ostatní světová náboženství. Jako hlavní podmínka úplného sjednocení je pak uváděna nutnost přijmout papeže jako hlavu, jako svrchovaného vládce všech církví. Tato jednání probíhají a ekumenické dílo postupuje rychle kupředu.

Jelikož šla za šelmou vystupující z moře „celá země“, je zřejmé, že jde o celosvětově působící mocnost. I tuto charakteristiku jistě římskokatolický systém splňuje. Katolická církev je jednou z mála celosvětových církví.  Podle indicií, které nám poskytla sama Bible, představuje šelma vystupující z moře nábožensko-politickou mocnost, kterou byl a je papežský systém!