Televize - satanův plán na zničení věřících lidí!

Vloženo: 26.03.2012
Zhlédnuto: 10241x
Témata: Zkušenosti s Bohem

Tisk

Televize formuje naši mysl krok za krokem, takže satan může svoji hypnotickou mocí na nás působit a přebrat takto vládu nad naší vůlí!

Následující výňatek ze zkušenosti jednoho amerického lékaře, který šel dělat misionáře k domorodcům v Jižní Americe, by vás měl přivést k hlubokému zamyšlení. Tento lékař přišel kvůli náhlé nemoci o dvě dcerušky a hluboce ho to zasáhlo. Když opět začal získávat sílu k další práci setkal se se spiritistou, který ho pozval na jejich seance s tím, že na oplátku přijde na kázání našeho bratra. Misionář přijal s vědomím, že ví o co jde a že to bude mít celé pod kontrolou, ale když vešel na spiritistické shromáždění vyběhly mu vstříc obě zesnulé dcerky. Přestože lékař věděl, že podle Bible mrtví spí a nevědí nic (Kazatel 9,5-6), bylo to tak silné a emocionální zjevení, že byl lékař  rázem v jejich síti. Začal chodit na jejich shromáždění častěji. Až jednou dostal sílu zeptat se na důležitou otázku:

Když opět doktor seděl v zadní částí spiritistického shromáždění, po tom co se několik okamžiků těšil ze společnosti svých děvčátek, něco jej docela znenadání vyburcovalo. Přišel duševně k sobě, uvědomil si kým je a kde se nachází a co se zde odehrává. Bylo to, jakoby chodil ve snách a nyní byl vnitřně zcela nemocný z toho, když si uvědomil, čeho se to dopustil. ..

Když této zvláštní noci shromáždění skončilo, šel dopředu a řekl: „Věnujte mi prosím pozornost, chci mluvit s vašim představeným, vy víte s kým," s mužem číslo jedna." „V pořádku." Zavedli ho dozadu do jedné místnosti" se stolem a dvěma židlemi a s lampou. Doktor se posadil a čekal. Zanedlouho se otevřely dveře, a dovnitř vstoupil muž, kterého již mnohokrát viděl, s nímž ale nikdy předtím nemluvil. Tento muž se posadil. Doktor ho chvíli pozoroval a potom řekl: „Vy jistě víte, kdo jsem, není-liž pravda?" Muž odpověděl: „Ano." Doktor na něj ostře pohlédl a pak řekl: „Tak dobře, chtěl bych něco od Vás vědět. Vzhledem k mému dřívějšímu i nynějšímu postavení, ke vzdělání, kterého se mi dostalo, není pro mne už asi žádná šance, abych se osvobodil od spiritismu, neboť jsem zašel příliš daleko. Avšak pro můj původ a pro církev, v níž jsem vyrostl - společnost Adventistů sedmého dne - chtěl bych vám položit jednu otázku." Muž řekl: „V pořádku." Doktor řekl:

„Rád bych věděl, co budou spiritisté v posledních dnech používat, aby odvedli adventisty od jejich Boha a jejich Bible.“

Vím ze spisů E.G.Whiteové, vím i z učení, které nám bylo uděleno, že spiritismus bude mít v posledních dnech velikou moc. Chtěl bych vědět, jakých prostředků bude používat. Víte to?" Muž setrval dlouhou dobu v mlčení a potom řekl: „Ano, doktore, vím to." Doktor řekl: „Povíte mi to?" Muž odpověděl: „Ano, řeknu vám to, ale jestliže byste to někdy opakoval, co vám zde dnes povím, během tří dnů zemřete." A potom mu to řekl.

Doktor šel této noci domů - jeho manželka řekla, že neví kolik bylo hodin, ale muselo být nad ránem. Odešel do ložnice, posadil se na pelest postele a rozsvítil světlo. Později řekla bratrovi Halliwellovi: „Co jsem viděla té noci ve tváři mého muže, to nikdy nedokáži popsat. Vypadal jak strašidlo - byl úplně bílý! Věděla jsem, že se něco muselo stát, něco neobyčejného. Nevěděla jsem, co se mu přihodilo, ale poznala jsem, že ho této noci postihlo něco otřesného. Tázala jsem se ho. Tu se zhroutil a začal se jí svěřovat, čeho se dopustil a co viděl. Řekl: „Drahá, vím, že mne tvrdě odsoudíš, ale kdybys byla na mém místě, kdybys prošla těmi dveřmi,.a viděla bys naše malá děvčátka, - miláčku, byly to naše dětí! Já jsem s nimi rozmlouval, dotýkal se jich; slyšel jsem jak se smějí - byla to naše děvčátka!":

Slzy mu tekly po tvářích, když jí to vše vypravoval. Řekl: „Nemohl jsem prostě odejít, a stalo se to pravděpodobně skrze milost Boží a Jeho lásku, aniž jsem věděl, že jsem ti o tom nic neřekl, a nevtáhl do toho dokonce i Tebe, když jsem se vrátil domů. Ale nemohl jsem odolat." Dále řekl: „Když jsem tam byl dnes večer, něco se se mnou stalo."A vyprávěl jí, co se stalo, o tom náhlém pocitu, který se ho zmocnil, jak se modlil, jak šel do zadní místnosti, aby mohl promluvit s tím mužem. A potom jí řekl, co ten muž mu pověděl a ona ho prosila, aby už více nic nemluvil. Řekla mu: „Miláčku, já to nechci vědět, neříkej mi to!" Bůh ví, že jsme spolu mnohým prošli a ty jsi to vydržel. Tímto jsi udělal chybu, a nyní se budeme modlit osvoboďme se od toho, nechej to být a prostě na to zapomeň!" Ale on odpověděl: „Po tom, co jsem se této noci dozvěděl, nemohu na to zapomenout. Nyní ti povím, co mi ten muž řekl, a ať jsou následky z toho jakékoli, musím nechat svůj život i své pocity tak, jak jsou až do soudu Božího:"

A té noci vyjevil své ženě, jaké, podle slov toho muže, budou používány prostředky v posledních dnech, aby odvedly boží lid od jeho víry a od jejich Boha. BUDE TO TELEVIZE!!!

O tři dny později doktor zemřel.

Teď nevím,, jak tato příhoda na Tebe, čtenáři, zapůsobí. Můžeš říct: „Není to pouhý neuvěřitelný příběh? Táži se, zdali je pravdivý.“ Anebo můžeš říct: „Je to opravdu to, co se stane?“ Nevím, jak je tomu u Tebe. Nevím, jak hodně jsi ve svém domově připoután k televizi. Ale znám adventistické rodiny, s jejich poměry jsem dobře obeznámen a napadají mne jen další tři, ve kterých nemají doma televizní přijímač. Nemohu vymyslet žádný jiný předmět, který by vnikl do domácnosti a byl ochotněji přijímán, a přitom způsobil více škody, než tato „oblbovací bedna". Mne to velice zajímalo.

Toho času pracuji a chodím do školy, proto nemám mnoho času, takže ani přesně nevím, co právě v televizi běží. Šel jsem tedy k několika mým přátelům - mládeži pod dvacet let a mladším - a řekl jsem jim: „Poslyšte děti, chcete mi s něčím pomoci? Pracuji na jednom projektu." A dále jsem řekl: „Můžete mi zpaměti jmenovat tolik televizních pořadů, kolik vás zrovna napadne, ale jen takové, které mají nějaký nádech nadpřirozenosti - vystupují tam např. duchy, však víte, co myslím " Ještě jsem jim k tomu něco vysvětlil. Za patnáct minut, přátelé, čekaly na mně děti s následujícím seznamem: „Sním o Jennii", „Očarováni", Temné stíny", „Krok na věčnost", Duch a paní Muirová", Seymour", Chiller", „Monstra", Rodina Adamsová", „Alfred Hitchcock", „Létající jeptiška", „Hvězdný výlet", Země obrů", Casper", „Mladistvá čarodějnice", „Příšera". K tomu byla i reklama, která mne blíže nezajímala.

Jsem si ale jist, že kdybych dnes vyzval ty z vás, kteří hodně sledují televizi, abyste šli domů a příští týden zaznamenali na kus papíru z televizního časopisu každou událost, která se objeví na obrazovce a má tendenci se posmívat Bohu jako Stvořiteli, anebo zpohybňuje Jeho bytost, anebo sugeruje víru v nadpřirozené síly diváků - ač již formou komiky nebo hororu myslím, že byste byli ohromeni. Někteří se domnívají, že televize až tak hluboko na člověka nepůsobí, víme přece, že nabízí rozptýlení, když přijdete po těžkém dnu z kanceláře; je dobrým zvykem se odreagovat, protože člověk nemusí hledat vlastní nápady a myšlenky. Pro jiné lidi může být televize pohodlnou metodou, jak zaměstnat děti, když na ně nemáte čas, protože musíte dělat: domácí práce, telefonovat, anebo dělat něco jiného a nechcete, aby vás rušily.

Můžete si myslet, že televize neovlivňuje mysl svých konzumentů, ale zjistil jsem jednu zajímavou věc. Nedávno proběhla anketa o vlivu televize na zločinnost u dnešních lidí a ti, kdo ty dotazníky zodpověděli, vyjádřili svůj úsudek na její příčiny, a uvedli: „Ano, mysl televizních diváků je opravdu ovlivněna; co se týká násilností, zločinu, lhostejnosti vůči ošklivým případům, které se v denním životě stávají." Divím se, proč zavrhli své dřívější názory, když tento tým se zpočátku skládal z psychologů a psychiatrů, kteří chtěli poznat účinky prostředí na mysl a jejich vliv na denní život člověka. Proč tedy náhle mění svůj názor?

A ještě se zaměřme na něco jiného. Těm z vás," kteří se rozhodli, že celou záležitost odbudou představou, to mne neovládá, protože to ovládám já", říkám: „Mnoho štěstí!" a to zvláště těm z vás, kteří jste rodiči a máte malé děti. Vezměme v úvahu jenom prvek času. Myslím, že byste byli překvapeni, kdybyste v tom měli jasno, i když věříte, že se v týdnu mnoho na televizi nedíváte. Myslím; že byste byli přesným údajem překvapeni.

Před dvěma týdny jsem poprosil jednu rodinu; aby sečetli Čas, který stráví u televize. Jsou to adventisté sedmého dne. Mají televizní přijímač, ale věří že mají nad ním kontrolu kvůli mladistvým ve svém domě. Matka se usmála a povídá: „Měl by ses se svou žádostí obrátit raději na někoho jiného, protože my se opravdu díváme málo." Nato jsem jí řekl: „To je dobře. Právě takových lidí se chci ptát" Došli ke 32 hodinám během jednoho týdne a to „se nedívají moc na televizi."

Mám na mysli i to, jak se tato oblbovací bedna vetřela mezi rodiny, až nakonec zasáhla zdravé rodinné porozumění. Kolik domovů znáte, kam byste se mohli na skok zastavit, i když v televizi právě běží oblíbený program, a kde by obyvatelé byli šťastni, že vás vidí a ochotně by vypnuli přístroj, aby si s vámi mohli pohovořit? A kolik lidí byste byli ochotni ve svém domě přijmout nebo pozvat vy - dobré přátele, dobré lidi, máte z jejich návštěvy radost - a to i v době hlavního televizního programu? Je to zvláštní, jak si to umíme zařídit, abychom na věci, na kterých, nám opravdu záleží, měli dostatek času.

Přátelé, něco se s námi děje, a my to necháváme tak. Byli jsme napomínáni a poučeni! Ohlížíme se kolem a vidíme, co se děje s naší společností, s našimi rodinami, a přesto sedíme v našich sborových lavicích a utěšujeme se: „Všechno je dobré, když tyto věci ovládáme my a ne ony nás." Jak ale: můžete určit takovou dělící čáru? Vyzývám vás dnes všechny, abyste osobně zjistili, jestli vy ovládáte svůj televizor anebo on vás! „Zvolte si dnes, komu chcete sloužit."

V Biblickém komentáři ASD, sv. 7. str. 1981 nám je řečeno od Ducha prorockého: „ Satan pokoušel prvního Adama v ráji, a Adam mu podlehl a tím mu poskytl výhodu. Satan působil svou hypnotickou silou na Adama a Evu a toutéž mocí chtěl i Krista přivést k pádu. Ale když bylo citováno slovo z Písma, věděl satan, že nemá šanci na úspěch.''

V úvodu ke knize „Velký spor", str. 13, říká služebnice Páně toto: „V posledním velkém boji použije satan tutéž chytrost, projeví stejného ducha a bude usilovat o stejný cíl, jako ve všech předchozích dobách. Co bylo, to zase bude. Avšak tento nadcházející boj předstihne v urputnosti všechno, co zde kdy bylo. Satanovy klamy budou lstivější, jeho útoky rozhodnější. Kdyby bylo možné, chtěl by svést i vyvolené."

Televize utváří naši mysl krok za krokem, takže satan může na nás nechat pracovat svou hypnotickou moc a může přebrat vládu nad naší vůlí do svých rukou. Velký spor mezi Kristem a satanem je bojem o naši vůli. Kristus si přeje, abychom mu ji odevzdali dobrovolně, ale je tu satan, který nám ji chce násilím vzít. Neustále pamatujte na verš

2. Korintským 3,18 - A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. (Studijní p.)

Zdroj: „Pilgrims' Rest" (Pozůstalosti poutníků)

Podprahová reklama

Účinným způsobem jak dostat do lidské hlavy určitou informaci, je takzvaná podprahová reklama. Její účinky jsou známy již od počátků promítání filmů v kinech. Jedná se o vizuální informaci, která však je tak krátká (desetinu sekundy), aby to zaregistrovalo lidské podvědomí, ale lidská paměť o tom nic nevěděla. Jako kdyby určitá informace prošla přes vrátnici našeho vnímání a vrátný nic nezaregistroval. To pak může mít vliv na naše chování a na mnohá naše rozhodování. Lidé mohou být tímto způsobem zmanipulováni k takovému jednání, které si sami nedovedou vysvětlit.

Televize a čas

Když je člověk závislý, vždy jde v něčem do extrému. Extrém televizní závislosti se promítá především do ztráty soudnosti o čase. Takový člověk ztrácí úctu k času svého života, postupně ztrácí kontakt s okolním světem, jeho krásami i potřebami, s lidmi kolem sebe. Nejvážnějším příznakem choroby zvané televizní závislost, je však ztráta schopnosti vnímat své svědomí a odpovídat na Boží podněty, a to především v souvislosti s naléhavostí využití času. Když pročítáme Bibli, vidíme, že problém využití času byl vždy pro záchranu člověka klíčový. Biblická zpráva je doslova protkána Božími výzvami, které se týkají času  a Pán Ježíš popsal lidské dilema zápasu  s časem, které nastane před jeho druhým příchodem v příběhu o deseti družičkách.

Víte kolik času věnuje průměrné české dítě sledování televize? Téměř 20% svého života. Kdybychom tento fond času převedli z procent na roky, pak za 70 let průměrného života by to bylo 14 let proseděných u obrazovky. Americký školák, který opouští základní školu, absolvuje podle statistiky 11 000 hodin školního vyučování, 22 000 hodin sledování televizního programu, ve kterém je obsaženo 350 000 reklamních šotů a 20 000 vražd. Podobná čísla uvádějí i statistiky z Německa. To je taková exploze zla, že to nelze přežít bez újmy na zdraví.

Sledovat dnes na obrazovce scény s nadpřirozeným obsahem a myslet si při tom: „Mě to přece nemůže ohrozit, já znám pravdu“, je největší hazardování se životem, jaké si lze představit. Je to důsledek toho, že takový člověk nezná svá slabá místa a neví, že „procházka“ po území nepřítele není nikdy zadarmo.

Změna v našem životě

Je potřeba zatroubit na poplach, protože s hrůzou pozorujeme, že se den za dnem posunujeme někam, kam nechceme, a na našem vztahu k Bohu zjišťujeme, že „něco“ vysává náš duchovní život, a my se tomu nebráníme!!!

Čím více se vracíme zpět k Bohu, tím více nám začíná vadit to, co jsme dříve považovali na obrazovce za „normální“. Naše citlivost na vizuálně vnímaný hřích se zvyšuje. Jestliže jsme dříve byli schopni  bez zábran sledovat například scény promiskuitních dialogů, sexuálně provokující scény nebo akční násilí a jejich shlédnutí jsme svému svědomí obhájili slovy: „Takový je život“, pak najednou přicházíme k rozhodnutí, že „takový život“ nechceme vidět, protože Bůh nám dává pohled na jiný život. Na život, který budeme žít celou věčnost s ním.

Jak se mění naše citlivost na hřích shlédnutý na obrazovce, začínáme se dívat jinak i na hodnotu času stráveného sledováním hříchem infikovaných inscenací. Čas pro nás začíná mít nesmírnou cenu a my víme, že je ho škoda věnovat tomu, co nás sytí jen zdánlivě a ve skutečnosti jen rafinovaně upoutává oči, zaměstnává mysl a odvádí nás od toho, co je životně důležité. A tehdy snad poprvé v životě, jsme schopni si představit svůj život i bez televize. To je první příznak vítězství, které jsme ještě nedávno považovali za nemožné.

Každý z nás je pod nadvládou jedné nebo druhé mocnosti, které bojují o svrchovanost v tomto světě. Jiná možnost není. Pod vládu království temnosti se dostaneme snadno, ani nemusíme mít v úmyslu jí sloužit.(E.G.Whiteová, Touha věků, s.205)

Doporučené knihy:

Poznání dobrého a zlého - Oldřich Wagenknecht

Válka stejně skutečná jako vítězství - Vaughn Allen