Pokračujte v reformaci našich horlivých předků

Vloženo: 13.12.2011
Zhlédnuto: 203297x
Témata: Pravé desatero

Tisk

zdroj Foto: Wikipedia

Celé generace byla Česká země centrem reformované víry pro celou Evropu. Každý z nás zná jména jako Jan Hus a Jan Žižka. Víte ale, jak ohromná Boží moc je provázela? Ve starém Izraeli vedl Bůh svůj lid při bojích s nepřítelem takovým způsobem, že ani mnohem početnější vojsko nemělo šanci. Mnohem početnější a vyzbrojenější armády se i bez boje, a s hrůzou dávali na útěk, protože s Izraelem byl Bůh.

Kdo z nás dnes ale ví, že to samé se dělo při Husitských válkách, kdy prostý lid šel bojovat s vyzbrojenou a mnohem početnější armádou, a ta přitom s hrůzou a bez boje utekla? Ano, s Husity byl Bůh a to On vedl reformaci a stál v čele lidu, který za reformaci bojoval. Naši předci byli hluboce věřící lidé s mnohými živými zkušenostmi s Bohem.

Výňatek z knížky Velký spor věků – kapitola 6. Hus a Jeroným, k poslechu v Mp3 Husitské hnutí

Do čela husitů se postavil Jan Žižka, který krátce po začátku války oslepl na obě oči, ale který přesto byl jedním z nejschopnějších vojevůdců své doby. Husité odolávali mnohem početnějším vojskům, která se proti nim stavěla, protože věřili v Boží pomoc a byli přesvědčeni, že jejich věc je spravedlivá. Znovu a znovu sbíral císař nová vojska a napadal Čechy. Jeho vojska však byla vždy potupně odražena. Husité neznali strach ze smrti a nikdo se jim nemohl postavit.

Dvě nepřátelská vojska se blížila k sobě, až byla mezi nimi pouze řeka. „Křižácká vojska byla mnohem silnější, ale místo aby vyrazila přes řeku a střetla se v boji s husity, za kterými tak daleko pochodovala, strnula a němě zírala na husitské bojovníky. (Wylie, sv. 3, kap. 17) Pak náhle dolehla na všechno vojsko tajemná hrůza. Aniž padla rána, obrovská vojenská síla se zhroutila, jakoby rozehnána neviditelnou mocí. Husitská vojska pobila mnoho nepřátelských vojáků a začala pronásledovat uprchlíky. Do rukou vítězů padla velká kořist, a tak válka, která měla Čechy zbídačit, je spíše obohatila.

O několik let později byla za nového papeže uspořádána ještě jedna křížová výprava. Jako předtím i tentokrát dodaly vojsko i prostředky všechny evropské země podléhající papeži. Všem, kdo se zúčastní tohoto nebezpečného podniku, papež slíbil velkou odměnu. Každému křižáku slíbil úplné odpuštění i nejhorších zločinů. Všem, kdo ve válce padnou, slíbil bohatou odměnu v nebi. Ti, kdo přežijí, měli sklidit pocty a bohatství na bitevním poli. Papež znovu svolal obrovské vojsko, překročilo hranice a vtrhlo do Čech. Husitská vojska před ním ustupovala, a lákala vetřelce, kteří pokládali své vítězství za jisté, dál a dál do vnitrozemí. Nakonec se Prokopovo vojsko zastavilo, obrátilo se čelem k nepříteli a připravilo se k bitvě. Křižáci, kteří nyní pochopili svůj omyl, očekávali ve svém táboře husitský útok. Když uslyšeli hluk blížícího se vojska, ještě než se husité vůbec objevili, padla na křižáky hrůza. Knížata, velitelé i prostí vojáci odhazovali zbraně a prchali na všechny strany. Marně se papežský legát, který tažení vedl, snažil znovu zorganizovat vystrašené a rozprchlé vojsko. Přestože se o to snažil ze všech sil, byl nakonec sám stržen proudem prchajících. Celé vojsko se zmateně rozprchlo a do rukou vítězů padla opět velká kořist.

Obrovské vojsko, vyslané nejsilnějšími národy Evropy, vojsko statečných válečníků, vycvičených a vybavených k boji, tak po druhé uprchlo bez jediné rány před obránci malého a do té doby slabého národa. Byl to projev Boží moci. Vetřelce zachvátila nadpřirozená hrůza. Bůh, který porazil faraónova vojska u Rudého moře a obrátil na útěk Madjánská vojska před Gedeonem a jeho třemi sty muži, který jedné noci přemohl vojska pyšné Asýrie, napřáhl opět svou ruku, aby zmařil moc utlačovatele. „Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.“ (Ž 53,6)

A dnes? Necháme si víru vzít?

Většina z nás naříkala na Komunismus, na těžké podmínky a omezení svobody, ale proč jsme si nechali vzít to nejcennější? Víru v Boha našich předků celých předchozích generací? Horlivost a zapálenost pro pravdu zapsanou v Božím slově – Bibli?

Mnoho z nás dnes naříká na zhoubnou a přehnanou demokracii, ale přitom si opět necháme brát to nejcennější. Proč necháme, aby nám dnešní pohodlí, honba za penězi, jídlem a zábavou opět vzala víru našich horlivých předků, za kterou neváhali pokládat své životy?

Je mnoho důvodů, proč věřit, že Bůh je. Každý má touhu po Bohu ve svém srdci hluboko uloženou, a i když to většina lidí popírá, ve chvílích největší nouze a největšího nebezpečí každý začne Boha volat. Přemýšleli jste, proč to tak je?

Když celé generace bojovaly za reformovanou víru, trpěly útiskem, hlady, mnohdy byli lidé pro víru vyhnáni ze svých domovů nebo i zabiti. Jak je možné, že to dokázali vydržet? Měli víru živou a mnoho zkušeností s Bohem. Viděli konkrétní zásahy Boha ve svém životě, a to je posilovalo. Naši věřící stateční reformátoři nebyli jen z prostého lidu, ale byla to i šlechta, knížata, a přesto byli ochotní se všeho vzdát. Měli jistotu a zkušenosti, díky kterým věděli, že jsou na té správné straně.

To samé můžete s Bohem prožívat i dnes. Pokud obrátíte svou mysl k Bohu, uvěříte v Ježíše Krista, který je jedinou cestou k naší záchraně a díky jehož smrti, za naše hříchy, a nesmírné milosti jsme spaseni. On pak obrátí vaše srdce a Duchem Svatým do něj zapíše svůj neměnný zákon lásky. Naše obrácená srdce pak při pohledu na nesmírnou oběť našeho nevinného Spasitele za naše hříchy zatouží konat Boží vůli, a s láskou a vděčností dodržovat to, co je Bohu milé a je zapsáno v deseti bodech neměnného desatera.  Pak uvidíte, že i váš život se změní a začnete prožívat Boží moc a toužebné očekávání Jeho druhého příchodu a vysvobození.

Možná si řeknete, že zkušenosti mohou prožívat i ti, kteří se neřídí celým Božím zákonem. Ano, je to tak, Bůh hledí na upřímnost srdce a míru poznání každého člověka. Proto i Husité mohli prožívat takovou moc, přestože reformace byla teprve v začátcích a neměli ještě plné poznání.

Je tu ale nebezpečí, protože i Satan koná zázračné dílo a zvláště před příchodem Ježíše Krista se mají falešné zázraky velmi stupňovat. Ten, kdo byl seznámen se stálou platností celého Božího zákona a tuto pravdu zavrhl, vydává se tak v nebezpečí satanovi moci. Proto i v křesťanství po celém světě může být konáno tolik zázraků, zjevení, mnohdy krátkodobých uzdravení a přesto nemusejí být z moci Boží.

Matouš 24,24-25 - Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené.

Naši předci měli víru postavenou na pevném základě Božího slova. Nehleděli na to, co jim předkládali falešní pastýři v kostelích, ale modlili se, upřímně toužili po pravdě a studovali Bibli. Nechali se vést Duchem Svatým a ne předkládanou lží.  Navraťme se proto k jejich odkazu. Věřme v Boha celým srdcem, celou duší, celou myslí. Zamilujme si Jeho zákon lásky zapsaný v desateru a přijměme ho Duchem Svatým do svých srdcí a s vděčností, vírou a láskou konejme Boží vůli. Ježíš řekl:

Lukáš 16,17 - Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

Matouš 5,17-20 - „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní.

Proč tedy dnes věříme více našim pastýřům a jejich překrouceným výkladům o tom, že zákon již není platný, než slovům samotného Ježíše Krista? Proč se musí historie odpadnutí od Božích zásad ve starém Izraeli, v první církvi a dnes i v protestantismu stále opakovat? Navraťte se, nechte se vést pouze Duchem Svatým a Božím slovem, a ne lidmi! Buďte za svou víru opět ochotní bojovat a postavit se za ní. Bůh vám pak odpoví svým vedením a jasnými zásahy ve vašem životě.

Nezapomeňte, že Bible byla psána i pro obyčejné lidi, ne jen pro teologické vzdělance, a proto všechny důležité pravdy jsou z ní pod vedením Ducha Svatého také i srozumitelné. Bible se ale nesmí relativizovat, zlehčovat, překrucovat a vykládat podle svých názorů. Bible se vždy vykládá Biblí! To znamená, že verš, kterému nerozumíte, vám vyloží zase jiný verš na to téma. Ježíš Kristus řekl:

Matouš 18,3 - „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete.

Popřemýšlejte s námi. Který z bodů desatera by teda měl být zrušen?

Pokud by bylo podle vůdců církví přibito na kříž právě desatero přikázání, a ne pouze Mojžíšův ceremoniální zákon, který poukazoval na první příchod Mesiáše, a který se tak smrtí Ježíše Krista opravdu naplnil, který z bodů desatera by tedy přestal platit?

1. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. (Můžeme mít tedy už jiné bohy?)

2. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. (Můžeme se tedy už klidně klanět modlám a soškám, a sloužit našim zálibám?)

3. Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu. (Už si můžeme dělat z Božího jména legraci, klít a rouhat se?)

4. Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. (Když Bůh v sobotu odpočine, aby se s námi setkal a upevnil s námi svůj vztah, můžeme mávnout rukou a nepřijít, když Bůh čeká?)

5. Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Můžeme už neposlouchat naše rodiče?)

6. Nezabíjej. (No, za toto bychom šli do vězení, ale když je Boží zákon zrušen mělo by to už být dovoleno?)

7. Necizolož. (Už můžeme cizoložit, užívat si, a je jedno jestli svého partnera zraníme?)

8. Nekraď. (To už bychom také směli i krást?)

9. Nelži o svém bližním. (Kolik bolesti by přineslo, kdybychom mohli lhát o svém bližním?)

10. Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, jeho děvečku, jeho býka ani osla – nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“ (Satanovou závistí to vše začalo, měla by být teď dovolena?)

Který bod již neplatí? Snad jen to čtvrté přikázání?

A proč, když právě ono je pečetí celého Božího zákona. I když před Bohem mají všechna přikázání stejný význam (Jakub 2,10), jenom ve čtvrtém přikázání nalézáme znamení Boží pečeti:

1. Jméno zákonodárce: „Hospodin – tvůj Pán a tvůj Bůh“

2. Jeho titul: Stvořitel, „Hospodin učinil – Stvořitel nebes a země“

3. Území, na které se zákon vztahuje: „nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich“.

Exodus 31,13,17 - „Promluv k synům Izraele: Zachovávejte mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Posvětitel. Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech.“

Ezechiel 20,12,20 - Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.

Zjevení Jana 14,12 - Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.

Ano, sobota je skutečně znamením mezi Bohem a Jeho lidmi!

Pokud by bylo desatero skutečně Ježíšovou smrtí zrušeno, zhroutila by se celá vláda lásky a slova Ježíše Krista miluj Hospodina i svého bližního by nešla naplnit, protože právě na lásce spočívá celý Zákon i Proroci. Právě do slov lásky Ježíš celé desatero shrnul.

Matouš 22,37 - Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

My křesťané, kteří jsme novodobým duchovním Izraelem, neplatí snad tato slova i pro nás?

Jeremiáš 7,9-10 - Copak můžete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi, následovat cizí neznámé bohy a pak si přijít stoupnout přede mě v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a prohlásit: ‚Jsme spaseni‘? To abyste mohli páchat všechny ty ohavnosti?

Jeremiáš 4,1-2 - „Kéž by ses, Izraeli, vrátil, praví Hospodin, kéž by ses ke mně navrátil! Kéž bys mi své nechutnosti odklidil z očí a víc už nebloudil! Kéž bys v pravdě, soudu a spravedlnosti přísahal: ‚Jakože žije Hospodin!‘

Jeremiáš 7,23 - ‚Poslouchejte mě, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte vždy po cestě, kterou jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘

Jan 15,10 - Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.

1. Janova 5,3 - Láska k Bohu je v tom, abychom plnili jeho přikázání – a jeho přikázání nejsou těžká.