Vznik Adventismu, E.G.Whiteová - Proroctví Daniel 8, 9 kapitola

Vloženo: 25.12.2010
Zhlédnuto: 177367x
Témata: Prorokové Bible a dneška

Tisk

Ode dne, kdy Adam s Evou s pláčem opustili bránu rajské zahrady, očekává Boží lid Pána, který zlomí moc Lucifera a obnoví pozemský ráj, který ztratil pádem do hříchu. Druhý příchod Pána Ježíše je vyvrcholením Písma, naší víry a spasení.

Amerika byla v devatenáctém století svědkem ojedinělé náboženské obnovy soustředěné na víru v blízký Kristův návrat. Mnozí pokládali různé události v historii za naplnění Ježíšova varování, že před Jeho návratem budou zemětřesení a znamení na slunci, měsíci a hvězdách. Od hrozného zemětřesení v Lisabonu 1755  až po fantastické a nevysvětlitelné padání množství meteoritů a zkrvavění měsíce. 19.5.1780 došlo ke zvláštnímu zatmění slunce, známému jako „Velký temný den Severní Ameriky“. 1833 bylo pozoruhodné padání meteoritů v takovém rozsahu jako nikdy předtím. Odhadovalo se, že pozorovatel mohl vidět průměrně 60 000 meteorů za hodinu.

Mezi nimi byl i upřímný farmář William Miller, který se stal pilným studentem Bible a zvláště knih Daniel a Zjevení Jana. Z Bible vyvrátil mnoho omylů tehdejší doby. Například víru v tisícileté království míru před koncem světa, ale byl i přesvědčen, že Ježíšův příchod je blízko.

Došel k tomu díky proroctví v Daniel 8. kapitole, kde vystupují zvířata, která představují světové říše. Porovnal je s historií a došel k závěru, že proroctví identifikuje berana jako Medo-Persii (20.verš), kozla jako Řecko (21.verš) a bezejmenný malý roh jako další světovou moc, větší než dvě předchozí, která se objeví až po říši Řecké, pronásleduje Boží lid a trvá až do konce času (23. až 25. verš). Jediná velmoc, která se hodí na tento popis, je říše Římská, a to jak v pohanské, tak v křesťanské podobě.

Celé vidění končí slovy, Daniel 8, 14 -  „Bude to 2 300 večerů a jiter,“ odpověděl mu. „Pak bude svatyně znovu obnovena.“  Millerité si ale mysleli, že svatyní se rozumí naše zem.

Daniel 9, 24-27, navazuje na předchozí proroctví  a hovoří ještě o dalším čase 70 týdnů, který bude odkrojen (kralická Bible) a  určuje přesný začátek  proroctví. Od vydání nařízení, aby byl Jeruzalém obnoven, až k Mesiáši vůdci, sedmero týdnů uplyne a šedesát dva týdny. Příkaz k obnově a vybudování Jeruzalémského chrámu byl vydán roku 457 před Kristem králem Artaxersem Ezdráš 7,7.8.11.26 Jím se dostalo Židům plné politické autonomie a práva Izraelského státu. Tento rok 457 př.Kr. Je tedy oním prorockým výchozím datem.

Protože v časových proroctvích je podle Bible jeden den = jeden rok,  je  tedy 2 300 večerů a jiter  = 2300 let a 70 týdnů = 490 let.

Výpočtem od roku 457 před naším letopočtem + 70 let se dostáváme k službě a smrti Ježíše Krista roku 34 našeho letopočtu.

Výpočtem od roku 457 před naším letopočtem + 2300 let se dostáváme k roku 1844. Musíme pamatovat že neexistuje  rok 0.

Proroctví jsou samostatně podrobněji probrána.

Kristus ale nepřišel, přesto však rok 1844 byl podle Biblických proroctví spočítán správně a byl založen na klíčové události světových dějin - na Kristově prvním příchodu.

Ježíš veleknězem ve svatyni

Brzy ale první adventisté zjistili ze studia Bible, že proroctví se netýkalo Ježíšova druhého příchodu na zem, ale do svatyně v nebesích, kde se Kristus za nás přimlouvá. Celý Izraelský starozákonní předobraz obřadů ve svatyni byl obrazem té pravé svatyně v nebesích. Bible jednoznačně říká, že Ježíš koná velekněžskou službu v nebeské svatyni, a začal Boží závěrečný soud.

Židům 8, 1-5 - To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin. Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat. Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“

Židům 9, 11-12 - Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení.

Židům 9.23-26 - Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.

Boží soud před druhým příchodem

Izraelská svatyně byla předobrazem té nebeské. Po celý rok se v prostoru svatyně „hromadily“ hříchy a viny a proto jednou v roce, při vyvrcholení židovských svátků, probíhal nejdůležitější obřad - den smíření. Leviticus 16 kapitola. Tento den se také nazýval dnem soudu, kdy lid čekal až velekněz vyhlásí odpuštění – smíření. Znečištěná svatyně byla očištěna od hříchu a lidé byli na Božím soudu „ospravedlněni“.

Izraelský den soudu byl předobrazem chvíle, kdy v nebi  bude probíhat Boží soud nad lidmi a Ježíš bude veleknězem, přímluvcem. Biblická proroctví jasně určují, kdy měl tento okamžik v dějinách nastat. Byl to právě rok 1844. Daniel 8, 14 -  „Bude to 2 300 večerů a jiter,“ odpověděl mu. „Pak bude svatyně znovu obnovena.“ Jakmile proběhne soud v nebi, Kristus bude moci přijít na svět a ty, kteří byli ospravedlněni, vezme k sobě. Následující verš ve zjevení jasně říká že soud proběhne ještě před druhým příchodem.

Zjevení Jana 14, 6-8 - Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země - každému národu, kmenu, jazyku i lidu - jak říká mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!“ Za ním letěl druhý anděl se slovy: „Padlo, padlo to veliké město Babylon, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!“

Daniel 7, 9-10 - Byly rozestaveny trůny a Odvěký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn - žhnoucí plameny a jeho kola - oheň hořící! Proud ohnivé řeky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužících a miliardy před ním stojících. Soudní dvůr se posadil a byly otevřeny knihy.

Daniel 7, 26-27 - Potom však zasedne soud a zbaví jej moci, aby byl navždy zničen a zahuben. Království, moc i sláva všech království pod nebem pak bude odevzdána svatému lidu Nejvyššího. Jeho království potrvá věčně a všichni vládcové jej budou ctít a poslouchat.“

Římanům 8,34 - Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás!

Zjevení Jana 11,19 - Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy.

Po celou dobu lidských dějin jsou v nebi vedeny záznamy o životě lidí, záznamy o jejich myšlenkách, slovech a činech. Matouš 12,36 -  Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den.  Jsou to záznamy hříchů lidí, co znečišťuje svatyni v nebi. I ona musí být očištěna. Musí se rozhodnout jestli tyto hříchy budou odpuštěny, nebo nechány jako důkazový materiál k odsouzení v druhé fázi soudu.

Dobu od roku 1844 nazýváme jako „před adventní soud“, nebo také dobu konce. Lidé na světě můžou slyšet evangelium a v nebi mezi tím probíhá posuzování lidí na kterou stranu se přiklonili. Kdo nevyužije dnes možnost, aby se Ježíš Kristus stal jeho obhájcem a přímluvcem, setká se s ním brzy jako se soudcem.

Je nutné využít dobu, po kterou Kristus koná v nebeské svatyni úlohu velekněze. Žijeme v době velkého vesmírného soudu Zjevení 14,6-7. Proto autor epištoly Židům zdůrazňuje, abychom přijali Krista dnes! Židům 3, 7-8.

První adventisté - studium Bible a vidění E.G.Whiteové

Milleritské hnutí se stalo základem pro učení prvních adventistů sedmého dne. První adventisté sedmého dne byli lidmi Bible. Své tehdy nové učení zakládali na Biblických textech a hlubokém studiu. Stejně tak to bylo s otázkou svěcení soboty, učením že Ježíš přijde před začátkem tisíciletého království a učením, že duše není nesmrtelná. Byla to pro věřící těžká doba a období zkoušek a možná proto dal Bůh prorocké vedení.

Bůh dal  v té době prorockého ducha Ellen Whiteové, která ve svých viděních potvrzovala správnost nově nastudovaných znalostí z Bible a byla zdrojem vedení pro nově se formující adventisty sedmého dne. Její dar byl podroben přísnému zkoumání a porovnávání s Biblí. Přečtěte si Biblický test pravého proroka.

Při rozvíjení hlavních charakteristických bodů svého učení vycházeli ale sobotní adventisté ze studia Bible spíše než z vidění Ellen Whiteové. Bible je jediným nejvyšším měřítkem k posuzování dalších darů.

Záměrem vidění bylo nepochybně povzbudit zklamané Millerity a poskytnout jim ujištění o správnosti studia Bible. Měli bychom si uvědomit, pokud jde o roli Ellen Whiteové při formování pozdější církve adventistů sedmého dne, že její  vidění téměř vždy potvrzovala jejich věroučné postoje, ke kterým ostatní došli na základě usilovného studia Bible. Na její úlohu při formování věrouky můžeme pohlížet jako na roli potvrzující, nikoliv iniciující.

Základním věroučným bodem, na němž se postupně sjednotila skupina sobotních adventistů, bylo přesvědčení, že 22.10.1844 se odehrálo něco důležitého. První vidění E. Whiteové v prosinci 1844 to potvrdilo, ale nevysvětlilo co se odehrálo. Podrobným studiem Epištoly Židům pochopil Hiram Edson a Crosier, že svatyní se nerozumí naše zem ale pravá svatyně v nebesích, která má jako před obrazná židovská dvě části a Ježíš roku 1844 vstoupil do té druhé a započal den smíření.

První adventisté došli k závěru, že křesťané by neměli unáhleně odmítat ty, kteří tvrdí, že mají prorocký dar, ale podrobit je zkoušce, jestli mluví v souladu se zákonem a svědectvím. Izaiáš 8,20. Boží církev posledních dnů by měla zvěstovat Boží přikázání a držet se svědectví Ježíšova Zjevení 12,17. Za Ježíšovo svědectví považovali dar proroctví Zjevení 19,10 Vždyť Ježíšovo svědectví je duchem proroctví.

1. Tesalonickým 5, 19-21-  Ducha neuhašujte. Proroctvími nepohrdejte. Všechno prověřujte; dobrého se držte, zla v každé podobě se varujte.

Skutečné přijetí Ellen Whiteové za proroka byl proces, který vyžadoval čas, než člověk porovná její poselství a službu s Biblí.

Kromě toho  bylo i mnoho dalších důkazů, že její schopnosti jsou darem od Boha a ne jen výplody fantazie nebo nemoci. Ellen při svých viděních nedýchala mnohdy i více než půl hodiny a dosvědčilo to mnoho lidí včetně lékařů, kteří věřícími nebyli. Měla nadpřirozenou sílu, kdy držela velikou Bibli nad hlavou tak dlouho že by to nedokázal ani nejsilnější muž.  Měla pozitivní vliv na zvířata, kdy dokázala dotykem zklidnit splašeného koně.

Ale předně její vliv vede úžasně k Bohu a Ježíši Kristu a díky jejím inspirovaným spisům přijalo do srdce Ježíše Krista mnoho lidí po celém světě.

Ellen Whiteová  publikovala desítky knih, Nástin křesťanské zkušenosti a názorů Ellen Whiteové v roce 1851. V roce 1888 vydala svojí nejslavnější knihu, Velký spor mezi Kristem a satanem, a  v roce 1898 publikovala Touhu věků, biografii o životě a učení Ježíše Krista.

V proroctvích paní Whiteové byly předpovězeny různé budoucí události. Například, předpověděla ničivé zemětřesení v  San Francisku 1906 -  2 dny před tím, než se stalo, velký rozmach spiritismu, který v té době teprve začínal.  Předpověděla dvě světové války i opětovný vzestup moci římskokatolické církve. Mnoho dalších předpovědí se již naplnilo a některé naplňují a i to je pro nás důkazem že proroctví je od Boha.

Deuteronomium 18,21-22 - Můžeš si říci: „Jak poznáme, že to slovo nemluví Hospodin?“ Nuže, jestliže prorok řekne Hospodinovým jménem něco, co se nestane, pak to slovo nemluvil Hospodin. Onen prorok mluvil opovážlivě. Neboj se ho.

Její spisy jsou průvodcem Biblí, rádcem při porozumění Bible, rádcem pro uplatnění biblických principů.

Jediné, co pro vás mohu udělat je to, že vám předám pozvání zkoumat, zkoušet, bádat ve spisech této zbožné ženy Ellen Gould Whiteové a porovnávat s Biblí - Božím slovem.

Paralipomenon 20,20 - Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům, a uspějete!“

Ježíš přijde! Jsi připraven?

Zjevení 18,4: „A slyšel jsem jiný hlas z nebe: ‚Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.‘“

Zjevení 14,7: „Volal mocným hlasem: ‚Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.‘“

Izajáš 13,13: „Otřesu totiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu.“